Jubilejní 55. ročník Eurovize se přesunul do norského Osla, respektive do nedaleké obce Bærum. Norsko hostilo Eurovizi potřetí a podruhé v historii se vítězem stalo Německo. Jedná se také zároveň o první vítězství země z Velké čtyřky, jejíž existence byla zahájena v roce 2000.

54. ročník Eurovize, který je podle mnohých fanoušků považován za nejsilnější v historii, se uskutečnil po vítězství ruského zpěváka Dimy Bilana z roku 2008 v Moskvě. Megalomanská show v podání Rusů přinesla kontroverzní spory, rekordního vítěze a také velký návrat Slovenska. Stále je zachováno pravidlo dvou semifinálových večerů, kdy o devíti kvalifikantech rozhodují diváci a desátého vybírá odborná porota. Ta zároveň nově z poloviny ovlivňuje výsledky finále.

Srbský Bělehrad hostil 53. ročník soutěže Eurovision Song Contest. Do hry vstupuje nové pravidlo a to, že se do finále automaticky kvalifikuje pouze Velká čtyřka a vítěz předchozího ročníku. Všechny další země se účastní nejprve semifinále. Vzhledem k protestům v roce 2007 došlo k rozdělení semifinálových večerů na dva, a to s velkým důrazem na co nejdůkladnější roztřídění potencionálních partnerů v hlasování.

Konečně se dočkali i fanoušci v Česku. Po dvaapadesáti letech se Česká republika jako jedna z posledních zemí v Evropě zúčastnila populární soutěže Eurovision Song Contest. Helsinky jsou městem, které hostilo debutující ročník Eurovize pro naši zemi. Kromě nás se do soutěže poprvé zapojila i Gruzie a rozdělená Černá Hora a Srbsko. Navíc se vrací Maďarsko a Rakousko a tak Eurovize zažívá další rekord a to 42 zúčastněných zemí.

Slogan 51. ročníku Eurovize zní „Cítit rytmus“ a ke klasickému logu, které bylo zavedeno v roce 2004, přibylo i speciální logo, které symbolizovalo bájný řecký disk z města Faistos. Moderování Eurovize z Athén se zhostili Maria Menounos a řecký reprezentant na soutěži v letech 2004 a 2009 Sakis Rouvas. Ten se postaral i o hudební vystoupení během finálového večera.

Eurovize z Ukrajiny byla plna očekávání. Jedná se o jubilejní padesátý ročník, který rapidně zvýšil zájem médií o soutěž. V Kyjevě se ale neslavilo. Padesátku oslavila ESC v říjnu roku 2005 v dánské Kodani, která hostila speciální pořad Congratulations. Ten probíhal na podobné bázi jako samotná Eurovize. Všechny zúčastněné země se totiž pomocí diváků a poroty rozhodovaly, která píseň z dosavadní historie soutěže je tou nejlepší.

Nová éra soutěže Eurovision Song Contest se datuje od roku 2004. Eurovize z Istanbulu je totiž průlomová. Setkáváme se poprvé se dvěma večery. Tím prvním bylo semifinále, které se konalo 12.5. V něm soutěžily ty země, které skončily v roce 2003 na jedenáctém místě a níže, navrátivší se země a také debutanti.

Eurovize se v roce 2003 přestěhovala z Estonska do Lotyšska. O moderování se postaral člen kapely Brainstorm (ESC 2000) Renārs Kaupers a předchozí vítězka Marie N. Ta rovnou předala cenu turecké reprezentantce Sertab Erener, která zvítězila se singlem „Everyway That I Can“. Ten zabodoval v mnoha evropských hitparádách, dokonce i v několika českých. Hlasování bylo tento rok podle některých vůbec nejnapínavější v historii.

V roce 2002 hostila Eurovizi poprvé země bývalého východního bloku. Jednalo se o Estonsko, jehož reprezentant zvítězil předchozí rok v Kodani. Mnoho lidí tehdy mělo obavy, jestli estonský vysílatel zvládne uspořádat tak velkou show, kterou Eurovize bezesporu je. Ačkoliv si určitě každý z nás vzpomene na okázalejší finálový večer, byli jsme i díky výrazné finanční pomoci od estonské vlády svědky kvalitního ročníku.

Pro dánského vysílatele byl velkým problém vybrat vhodné místo pro pořádání 46. ročníku Eurovize. Po dlouhém vyjednávání se podařilo soutěž situovat na fotbalový stadión Parken, kterému chyběla jen malá vada na kráse. Hala se nachází pod odkrytým nebem a jelikož otevřený prostor není pro Eurovizi vhodný, vybudovala se zde nová zatažitelná střecha.