—————————————————————————————————————————————

Díky Eurovizi v Oslu mohli Němci podruhé v historii slavit své prvenství.

Během 55. Eurovize dochází k dalším změnám pravidel. Zatímco v předchozích dvou letech postupovalo do velkého finále devět soutěžících z každého semifinále přes hlasy diváků a desátého vybírala porota, od tohoto roku o kvalifikantech rozhodovali televizní diváci a odborná porota polovičním rozložením sil. Jejich hlasy se tedy kombinovaly, stejně jaké během finále Eurovize 2009. Toto pravidlo zůstává i nadále zachováno pro finálový večer. Novinkou je také skutečnost, že hlasování neprobíhá ve vymezeném časovém horizontu po odzpívání všech skladeb, nýbrž se startem soutěžní části show. Tento ročník poznamenala celosvětová krize, která měla za následek stáhnutí několika zemí a tak se celkový počet účastnících se států propadl pod čtyřicet. Zatímco většina vysílatelů odmítla účast z finančních důvodů, Česká republika v létě 2009 oznámila, že nebude na Eurovision Song Contest vysílat své zástupce kvůli malému zájmu diváků a pochybné kvalitě soutěže. Krize ovlivnila i samotnou show, která byla oproti megalomanské Moskvě komornější. Nejvýrazněji utrpěla scéna, kde se barevné pozadí měnilo pouze pomocí světel. Norští organizátoři totiž nevyužili pro pódium žádné LED obrazovky. Televize NRK se také z finančních důvodů a velkých nákladů na přípravu Eurovize musela vzdát vysílacích práv na Mistrovství světa ve fotbale 2010. Celý koncept tohoto ročníku se nesl v duchu vzájemné propojenosti s diváky. Slogan „Sdílet okamžik“ byl využit na sto procent. Pohlednice před každým vystoupením byly vizuelně promítány nad diváky, kteří byli přítomni v hale. Jejich obsahem bylo společné setkání eurovizních fanoušků v hlavních městech jednotlivých zemí. Ještě zajímavější byl tzv. flashmob dance, kdy se mohli zájemci přes oficiální stránky soutěže naučit originální tanec a poté se společně s dalšími obyvateli svého města přihlásit na natáčení. Vybraná města poté byla se svým tanečním uměním prezentovaná, jakoby živě, během velkého finále Eurovize při speciálním vystoupení populárního norského dua Madcon. Během jejich více jak osmiminutové prezentace skladby „Glow“ mohli diváci kromě zvolených tanečních měst nahlédnout i do obývacích pokojů rodin z jednotlivých účastnících se zemí, kteří jakoby zrovna sledovali Eurovizi. Celý koncept měl za úkol představit Eurovizi jako soutěž, kdy se díky ní v jeden moment sjednotí celá Evropa. 55. ročník Eurovize je zajímavý také proto, že jej společně uváděli tři moderátoři. Naposledy se tak stalo v roce 1999. V rámci Eurovision Song Contest v Oslu se také hodně diskutovalo o návratu orchestru do soutěže. Přání některých fanoušků se ovšem nakonec nesetkalo se skutečností.

Datum konání: 25.5., 27.5. a 29.5. 2010
Místo konání: Telenor Arena, Bærum, Norsko
Počet zúčastněných zemí: 39
Vítězná píseň: „Satellite“ – Lena Meyer-Landrut (Německo)
Vysílací společnost: NRK
Moderátor: Erik Solbakken, Haddy N’jie, Nadia Hasnaoui
Debutující země: žádné
Odhlášené země: Andorra, Černá Hora, Česká republika, Maďarsko
Navrátivší se země: Gruzie
Nula bodů: žádná země

První semifinále vyhrála Belgie, která na Eurovizi zabodovala po delší době. Velkým favoritem byla slovenská reprezentantka Kristína, jejíž skladba „Horehronie“ zvítězila v mnoha anketách a byla zároveň pasována na jasného kvalifikanta mezi bookmakery. Její předposlední místo proto bylo pro mnohé velkým překvapením. Kontroverzní byl výběr skladby v Bělorusku. Původně prezentovaná píseň projektu 3+2 byla dodatečně změněna, za což Bělorusům hrozily sankce. Za Island soutěžila Hera Björk, kterou jsme mohli na Eurovizi několikrát vidět jako doprovodnou vokalistku.

Ve druhém semifinále jsme mohli vidět soutěžit vítězku Eurovize z roku 1993 Niamh Kavanagh, která se znovu rozhodla zastupovat své rodné Irsko. Druhým navrátilcem byla chorvatská skupina Feminnem. Ta v obměněném složení úspěšně reprezentovala v roce 2005 Bosnu a Hercegovinu. Jejich účast na Eurovizi v Oslu ovšem skončila již v semifinále. Za Ukrajinu zpívala Aljoša, ačkoliv původně zvoleným interpretem byl Vasyl Lazarovyč. Toho zvolil ukrajinský vysílatel interně, načež se ozvalo několik představitelů stanice NTU a také umělců, kteří zpochybnili regulérnost výběru. Ačkoliv to bylo proti pravidlům soutěže, Ukrajina nominaci Lazarovyče anulovala a vyhlásila klasické národní kolo. Proti tomu podal management původního reprezentanta stížnost, kterou nakonec stáhnul výměnou za zajištěnou účast v novém kole. To nakonec vyhrála Aljoša, avšak její vítězná skladba musela být později diskvalifikována proto, že byla oficiálně prezentována již v roce 2008. Vzhledem ke končící lhůtě pro přihlašování písní musel ukrajinský tým narychlo vytvořit nový singl, kterým se nakonec stala píseň „Sweet People“. Zajímavá je také účast Turecka, které zastupovali vítězové MTV European Music Awards 2009 – kapela maNga.

Velké finále se neobešlo bez skandálu. Během vystoupení španělského reprezentanta Daniela Digese vběhl na pódium známý provokatér Jimmy Jump, který již narušil svou účastí mnoho sportovních a kulturních událostí. Ačkoliv byl během několika vteřin ze scény odvlečen organizátory, dostalo Španělsko možnost prezentovat svoji píseň ještě jednou na konci soutěžní části večera. Spojené království se po úspěchu singlu Andrewa Lloyda Webera z roku 2009 rozhodlo znovu vsadit na významné jméno hudební scény a povolalo Petea Watermana. Ten má na svědomí 22 vítězných skladeb britského žebříčku a spolupracoval například s Kylie Minogue nebo Geri Halliwell. Jeho eurovizní účast se ovšem příliš nepovedla. Počin „That Sounds Good to Me“, prezentovaný Joshem Dubovie, přinesl Britům poslední příčku. Vítězem 55. ročníku se stala Lena Meyer-Landrut z Německa, která byla vybrána během castingového národního kola Unser Star für Oslo. Její triumf z ní okamžitě udělal nejpopulárnější německou zpěvačku té doby.

Lena Meyer-Landrut

První vítězkou ze zemí vzniklého spolku Velké čtyřky se stala německá zpěvačka Lena Meyer-Landrut, která nasbírala celkem 246 bodů. Její singl „Satellite“ se stal hitem v celé Evropě, včetně České republiky.

Lena Meyer-Landrut se narodila 23. května 1991 v Hannoveru. Je vnučkou německého diplomata Andrease Meyer-Landruta. Ačkoliv se od dětství věnuje tanci, má za sebou několik veřejných vystoupení, účastí v celoněmeckých soutěží a mimo jiné si zahrála i komparzní roli v jednom televizním seriálu, širší publikum ji poprvé poznalo až díky show Unser Star für Oslo. V německém národním kole 2010 patřila od počátku k favoritům diváků i poroty, autor projektu Stefan Raab přirovnal nadějnou zpěvačku k islandské Björk.

Po vítězství na Eurovizi se Lena stala miláčkem celého Německa a prodej jejího singlu „Satellite“ se okamžitě dostal na první příčku tamější hitparády, kde se udržel rekordně dlouhou dobu. Velmi dobře zabodovaly i další skladby z národního kola a debutová deska „My Cassette Player“ se stala dvakrát platinovou a to díky překročení limitu 400.000 prodaných kusů. Celkově singly a album Leny ovládly takřka všechny evropské hitparády a v rodném Německu zpěvačka patří spolu s Lady Gaga, Cher a vítězem první německé SuperStar Alexandrem Klawsem mezi nejprodávanější umělce v historii singlových a albových hitparád. Na začátku roku 2011 obdržela ocenění Zlatá kamera v kategorii Nejlepší národní hudba a několik dní na to vyšlo její druhé album „Good News“, které obsahuje všechny soutěžní písně národního kola 2011. Lena totiž byla přímo nominována i pro Eurovizi 2011, kterou hostil německý Düsseldorf. S písní „Taken By a Stranger“ nakonec vybojovala desáté místo.

oficiální web: http://www.lena-meyer-landrut.com/

—————————————————————————————————————————————

Eurovize v Moskvě byla největší a nejdražší v historii.

Eurovision Song Contest 2009 se zúčastnilo celkem 42 zemí. Z finančních důvodů se odhlásilo San Marino a později svoji účast stáhla i Gruzie. Ta zvažovala, stejně jako například pobaltské státy, bojkot soutěže vzhledem k jejímu pořádání v Rusku. V létě roku 2008 navíc došlo k válečnému konfliktu mezi Gruzií a Ruskem v Jižní Osetii, což mělo za následek zvažované stáhnutí Gruzie ze soutěže a také negativní reakci EBU, která měla v plánu v případě pokračování sporu přesunout Eurovizi do jiného státu. Situace se nakonec uklidnila a Gruzie dokonce potvrdila účast v Moskvě. K tomu dopomohlo i její vítězství na Dětské Eurovizi 2008 a obdržených dvanáct bodů od Rusů. Vítězem gruzínského národního kola se ovšem stala píseň projektu Stefane & 3G „We Don’t Wanna Put In“, která zcela jasně narážela jazykovou hříčkou na současného premiéra Ruské federace Vladimira Putina. Ruská vláda následně začala naléhat na EBU, aby skladbu diskvalifikovala z důvodu politického podtextu. Gruzie nakonec dostala možnost, buď změní text své písně, nebo bude z Eurovize odhlášena. Realitou se nakonec stala druhá možnost. Velký návrat do soutěže ohlásilo Slovensko, které jsme mohli vidět naposledy v roce 1998. Po dlouhém maratonu národních kol se nakonec reprezentantem našich východních sousedů stalo duo Kamil Mikulčík a Nela Pocisková se skladbou „Leť tmou“. Logem 54. ročníku Eurovize byla slovanská verze bájného ptáka Fénixe, které v češtině odpovídá označení Pták ohnivák. Od sloganu se tento rok upustilo a naopak se více zapracovalo na pódiu, které mělo na svědomí hned několik designových expertů z celého světa a které je co do velikosti a počtu použitých LED obrazovek tím nejokázalejším v historii Eurovize. Častou kritikou ovšem byla skutečnost, že se soutěžící na obří scéně ztráceli. Zajímavé byly i doprovodné pohlednice, které zobrazovaly nejkrásnější památky jednotlivých zemí, a speciální billboardy vylepené v centru Moskvy, na kterých Miss World 2008 Xenija Suchinova představovala typické obyvatelky všech 42 soutěžních národů.

Datum konání: 12.5., 14.5. a 16.5. 2009
Místo konání: Sportovní komplex Olimpijskij, Moskva, Rusko
Počet zúčastněných zemí: 42
Vítězná píseň: „Fairytale“ – Alexander Rybak (Norsko)
Vysílací společnost: Pjervyj Kanal
Moderátor: Natalija Voďanova, Andrej Malachov (semifinále), Ivan Urgant, Alsou (finále)
Debutující země: žádné
Odhlášené země: Gruzie, San Marino
Navrátivší se země: Slovensko
Nula bodů: Česká republika

Prvního semifinále se zúčastnila potřetí i Česká republika. Interním výběrem zvolená skupina Gipsy.cz prezentovala diváky vybranou skladbu „Aven Romale“, která ovšem u evropského publika totálně propadla a skončila bez jediného obdrženého bodu na posledním místě. Kontroverzní počin přivezl Izrael, který nabídl pěvecké spojení Židovky Achinoam Nini a Arabky Miry Awad. V Izraeli si toto rozhodnutí vyžádalo protesty a petice adresované izraelské vládě. Na Eurovizi se potřetí vrátila dosavadní nejúspěšnější reprezentantka Malty Chiara a vokalistou Islandu se stal zpěvák Fridrik Ómar, který tuto zemi zastupoval na soutěži v roce 2008 jako polovina dua Euroband. Díky divoké kartě se do finále podívalo Finsko, za normálních okolností by postoupila Makedonie, kterou stejný osud postihl i v předchozím roce. Jako speciální hosté vystoupily sestry Tolmačevovy (JESC 2006), populární pěvecký soubor Alexandrovci a celosvětově známá skupina t.A.T.u. (ESC 2003).

Ve druhém semifinále jsme mohli vidět navrátivší se zástupce Slovenska, kteří s osmi body skončili na předposlední příčce. Do soutěže se vrátil reprezentant Řecka z roku 2004 a moderátor Eurovize 2005 Sakis Rouvas a české fanoušky zaujal u nás velmi populární zpěvák Arash, který soutěžil v barvách Ázerbájdžánu. Vítězem tohoto večera se stal s rekordním počtem bodů Nor Alexander Rybak. Divoká karta darovala postup Chorvatsku a naopak o něho obrala Srbsko. Španělská televize z důvodu vysílání tenisového zápasu zmeškala první hodinu vysílání přenosu, během kterého měli Španělé hlasovací právo. Vysílatel poté obdržel od EBU pokutu.

Velké finále, které moderovala reprezentantka Ruska z roku 2000 Alsou, přineslo dosavadního rekordmana co do počtu obdržených bodů. Stal se jím norský zástupce Alexander Rybak, který obdržel celkem 387 bodů ze 497 možných. Hravě tak překonal rekord z roku 2006, kdy byla finská skupina Lordi oceněna 292 body. Druhé místo získal Island a třetí skončil Ázerbájdžán. Poprvé od roku 2002 výrazněji zabodovalo i Spojené království, které skončilo páté. Dopomohla k tomu současná členka populární skupiny Sugababes Jade Ewen, které napsal soutěžní píseň „It’s My Time“ světový král na poli muzikálů Andrew Lloyd Weber. Ten v Moskvě během britského vystoupení zasedl za klavír. Rusy reprezentovala ukrajinská zpěvačka Anastasija Prichoďko, která měla původně soutěžit v ukrajinském kole. Z něho ovšem byla kvůli sporům a nařčením na adresu organizátorů ohledně falšování výsledků vyřazena, přičemž šanci dostala dodatečně v Rusku. Tam národní finále vyhrála, což se ze strany Rusů neobešlo bez protestů. Zajímavý je také příběh z Ázerbájdžánu, kde měli být všichni obyvatelé země, kteří během Eurovize hlasovali pro zástupkyně Arménie, vyslýcháni policií. Speciálním hostem velkého finále byl populární soubor Cirque du Soleil.

Alexander Rybak

Suverénním vítězem semifinálového i finálového večera Eurovision Song Contest 2009 se stal Nor běloruského původu Alexander Rybak. Během finále zaznamenal rekord co do počtu obdržených bodů, získal jich 387.

Alexander se narodil 13. května 1986 v běloruském Minsku. Společně se svojí rodinou odcestoval do Norska v době, kdy mu byly čtyři roky. Jeho matka hraje na klavír a otec na housle, díky jejich vlivu se naučil perfektně ovládat oba nástroje. Housle mu jsou přesto bližší a bez nich si ho už umí málokdo představit.

Za své umění byl poprvé oceněn v roce 2004, od té doby sbírá jednu cenu za druhou. V roce 2006 se zúčastnil norské SuperStar, nedostal se ale dále než do semifinále. Spolupracoval s věhlasnými norskými umělci jako je například frontman kapely A-HA Morten Harket. Hraje i v muzikálech a v roce 2009 si odbyl svůj herecký debut ve filmu Yohan. Hudbu a texty si skládá ke svým písním sám, není proto divu, že “Fairytale“ je jeho autorským počinem. Jeho vítězný singl z Eurovize obletěl celou Evropu a stal se jedničkou hitparád v mnoha zemích. V celoevropském žebříčku skončil třetí a v konkurenčně nejsilnějším britském prodeji singlů obsadil desáté místo. K dnešnímu dni má na svém kontě tři úspěšné desky a kromě pěvecké a herecké kariéry se vrhnul i na dráhu televizního moderátora.

Alexander Rybak / Fairytale

oficiální web: http://www.alexanderrybak.com/

Do každého semifinále bylo nasazeno devatenáct písní a desítka z každého večera postoupila do finále, kterého se účastnilo 25 zemí. Další novinkou bylo znovuzavedení poroty, která určovala desátého kvalifikanta z každého semifinále. „Splynutí zvuku“ bylo tématem tohoto ročníku, smysl v tomto názvu můžeme hledat i v propojení řek Sávy a Dunaje v centru Bělehradu. Tento fakt se odrazil i na vzhledu pódia. Večerem provázela Jovana Janković a Željko Joksimović, který se Eurovize zúčastnil jako zpěvák v roce 2004, v roce 2006 složil soutěžní píseň pro Bosnu a Hercegovinu a během tohoto ročníku zazněla další jeho píseň a to skladba „Oro“ hostícího Srbska. Bělehradu byl také předán speciální klíč z rukou starosty Helsinek, který symbolizuje předání práva k pořádání soutěže. Nutno podotknout, že Bělehrad o svoji možnost hostit Eurovision Song Contest málem přišel. V únoru roku 2008 vyhlásilo Kosovo nezávislost, což se neobešlo bez konfliktů. EBU tak z důvodu zachování bezpečnosti uvažovala o přesunutí soutěže do jiné země. Nabídla se Ukrajina, Finsko a Řecko. Srbští organizátoři a také samotná tamější vláda se ovšem zaručily za bezpečnost pro všechny delegace, novináře i fanoušky, takže se nakonec Eurovize nemusela nikam stěhovat. Přesto byly zajištěny speciální bezpečnostní podmínky pro delegace Albánie, Chorvatska a Izraele.

Datum konání: 20.5., 22.5. a 24.5. 2008
Místo konání: Beogradska Arena, Bělehrad, Srbsko
Počet zúčastněných zemí: 43
Vítězná píseň: „Believe“ - Dima Bilan (Rusko)
Vysílací společnost: RTS
Moderátor: Jovana Janković, Željko Joksimović
Debutující země: Ázerbájdžán, San Marino
Odhlášené země: Rakousko
Navrátivší se země: žádná
Nula bodů: žádná země

Tématem prvního semifinále bylo město. Během večera jsme se dočkali značně diskutovaných interpretů, kteří byli vhodným závdavkem pro odpůrce soutěže, kteří považují Eurovizi za trapnou estrádu. Tři showmani Kreisiraadio z Estonska nebo loutkový krocan Dustin z Irska nakonec nezabodovali a do finále se nedostali. Naopak uspěly dvě interpretky s americkým občanstvím. Isis Gee, která zpívala za Polsko a Kalomira z Řecka. Účastní se i stříbrný interpret z Eurovize 2006 Rus Dima Bilan, který taktéž postupuje do finále.

Druhého semifinále, jehož tématem byla voda, se účastní i Česká republika. Vítězem druhého Eurosongu se stala Tereza Kerndlová s písní „Have Some Fun“, kterou na pódiu Eurovize doplňovalo slovenské duo Tweens. Česká reprezentantka byla zpočátku velkou favoritkou mezi zahraničními fanoušky. Pro ně byla jasným vítězem českého finále a poté byla považována za možnou finalistku celé Eurovize. Situace se ale začala postupně měnit. Dopomohla k tomu nejdříve aféra s podvodnými SMSkami, které jí měly během českého finále povinně posílat zaměstnanci firmy ICOM, která je zároveň i sponzorem jejího CD. Také zahraniční fanoušci jí přestávali postupně fandit. Ačkoliv patřila mezi nejhezčí interpretky tohoto ročníku, skončila nakonec v semifinále na předposledním místě s devíti body. Jako důvody se uvádí málo výrazná píseň, špatný zpěv a příliš mnoho pyrotechniky. Samozřejmě si česká zpěvačka našla v Evropě i mnoho fanoušků, pro které se stala novým idolem. Druhého semifinále se také účastní například nevidomá zpěvačka Diana Gurtskaya z Gruzie či lotyšský projekt Pirates of the Sea, jehož člen Roberto Meloni zpíval i ve skupině Bonaparti.lv, která reprezentovala Lotyšsko na Eurovizi v roce 2007. Velkou favoritkou byla Charlotte Perrelli ze Švédska, která Eurovizi vyhrála v roce 1999 ještě jako Charlotte Nilsson. Zpěvačka sice do finále postoupila, ale velkým překvapením po odtajnění výsledků bylo, že skončila až na dvanáctém místě a do finále se dostala jen díky divoké kartě poroty. Za normálních okolností by postupovala desátá Makedonie.

Oba semifinálové večery stejně jako velké finále bylo možné poprvé v historii sledovat na oficiálním webu soutěže. Tématem finále bylo splynutí a propojení. Během ohlašování výsledků se do povědomí diváků zapsala nesmazatelně česká reportérka. Ta totiž během oznamování deseti bodů zaměnila Ázerbájdžán za Arménii, čímž si vynutila zvýšenou pozornost. Po záchvatu smíchu a několika omluvných slovech napravila svoji chybu a my jsme se tak dozvěděli, že Arménie od Česka nezískává deset nýbrž dvanáct bodů, druhé místo od nás obdržel právě zmíněný Ázerbájdžán. Kompletní výsledky finále pak poukázaly opět na fakt, že státy Velké čtyřky neumí na soutěži zabodovat. To, že se mezi nejlepší nedostal například Rodolfo Chikilicuatre ze Španělska, který byl spíše parodií na zpěváky, nikoho nepřekvapilo. Ale poslední příčky pro velmi úspěšnou kapelu No Angels z Německa či semifinalistu britského X-Factoru Andy Abrahama už jsou k zamyšlení. Západní Evropa tak opětovně zvažovala bojkot soutěže v dalším roce. K tomuto kroku je vedlo i vítězství Dimy Bilana z Ruska, které tradičně posbíralo nejvyšší bodová hodnocení od sousedních států. Ačkoliv ruský interpret, který je stejně milován jako nenáviděn, skončil v semifinále až na třetím místě, finále si pojistil a nad druhou Ani Lorak z Ukrajiny zvítězil s více jak čtyřicetibodovým náskokem. Skladba „Believe“ byla doprovázena na housle maďarského instrumentalisty Edvina Martona a doplněna krasobruslařským uměním Jevgenije Pljuščenka. Ruská delegace se netajila tím, že přijela do Bělehradu vyhrát. Mnohočlená ochranka ruského zpěváka, luxusní limuzíny s houkačkami a dovezený kus ledového hřiště pro krasobruslaře dávaly už od počátku najevo, že Eurovize roku 2009 poputuje do Moskvy.

Dima Bilan

Dima Bilan vybojoval na Eurovizi 2008 třetí místo v semifinále, avšak během finálového večera již zvítězil. Celkem nasbíral 272 bodů.

Dima Bilan, vlastním jménem Viktor Belan, se narodil 24. prosince 1981 a pochází z autonomní ruské republiky Karačajevsko-Čerkesko. Jako malý se se svou rodinou často stěhoval z jednoho města do druhého, ale ani to mu nebránilo ve zpěvu, kterému se od mala věnoval. Později vystudoval zpěv na konzervatoři a slavným se stal v roce 2002 díky čtvrtému místu na soutěží New Wave. V roce 2003 vydal své debutové album „Nočnoj Chuligan“. V současnosti má na svém kontě již tři alba, to zatím poslední vydal v ruské, anglické a španělské verzi. Pro španělské album připravil duet s Nelly Furtado, na anglickém albu spolupracoval s Timbalandem, který mu složil i soutěžní singl „Believe“.

Získal již mnoho ocenění jako zpěvák roku, stal se i mužem roku v několika ruských časopisech. Dima Bilan je také neodmyslitelně spojen s Eurovizí. Poprvé o účast na této soutěži bojoval v roce 2005, kde nakonec skončil s písní „Not That Simple“ těsně před vítěznými branami. Jen pro zajímavost, videoklip k tomuto singlu je prozatím tím nejdražším v ruské historii. V roce 2006 už ruské národní kolo vyhrál a se singlem „Never Let You Go“ skončil na Eurovizi na druhém místě. Získal si ohromnou popularitu v Evropě a Rusové sami si ho zvolili za nejlepšího ruského umělce na Eurovizi v historii. V současnosti spolupracuje s bývalou PR manažerkou Sašou Titjanko, která mu pomáhá s jeho propragací na západě. Díky vítězství na Eurovizi 2008 se Dima Bilan stal jedním z nejpopulárnějších ruských hudebních umělců na světě.

Dima Bilan / Believe

oficiální web: http://www.bilandima.ru/

Finové pojali soutěž velkolepě, investice vložené do pořádání převýšily částku 13 miliónů euro. Sloganem tohoto ročníku se stala „Skutečná fantazie“ a na pódiu jsme se ocitli v ústech velryby.

Datum konání: 10.5. a 12.5. 2007
Místo konání: Hartwall Areena, Helsinky, Finsko
Počet zúčastněných zemí: 42
Vítězná píseň: „Molitva“ - Marija Šerifović (Srbsko)
Vysílací společnost: YLE
Moderátor: Jaana Pelkonen, Mikko Leppilampi
Debutující země: Černá Hora, Česká republika, Gruzie, Srbsko
Odhlášené země: Monako
Navrátivší se země: Maďarsko, Rakousko
Nula bodů: žádná země

Semifinálového večera se zúčastnil rekordní počet 28 zemí. Izrael stál krůček od vyřazení, jejich píseň byla podle EBU až příliš politická. Nakonec ale stačilo přimhouřené oko a kapela Teapacks si svoji píseň zazpívala před stovkami miliónů diváků po celém světě. Mezi vystupujícími jsme viděli několik známých jmen, konkrétně interprety, kteří nesoutěžili na prknech Eurovize poprvé. Jedná se o Eiríkura Haukssona z Islandu a zpěvačky Evridiki, Karolinu a Edsiliu Rombley. Estonsko reprezentovala Gerli Padar, sestra Tanela Padara, který Eurovizi vyhrál v roce 2001. A nesmíme zapomenout ani na známého DJ Boba, který zpíval za Švýcarsko. Českou republiku reprezentovala kapela Kabát s písní „Malá dáma“. Vítězná skladba českého Eurosongu vzbudila mezi fanoušky soutěže rozporuplné reakce. Kabáti byli podle některých nepodařenou kopií předchozích vítězů skupiny Lordi. Josef Vojtek byl podle zahraničních diváků příliš uřvaný, příliš přechraptělý a podle někoho i lehce opilý. Češi v Helsinkách neuspěli, získali jsme pouhý jeden bod z Estonska a skončili tak na posledním místě. Jedná se o jeden z vůbec nejhorších výsledků debutující země v historii. Přesto si Kabáti svoje příznivce v Evropě našli a dodnes někteří mluví o tom, že je televizní diváci ohodnotili špatně.

Ve finále se sešlo 24 zemí, deset kvalifikantů ze semifinále a čtrnáctka automatických finalistů. Irští Dervish vzpomněli ve své písni na události v Československu na jaře 1968. Možná právě tento fakt je stál poslední místo ve finále, vše spojené s Českem prostě v Helsinkách nebodovalo. Špatně skončili i jejich sousedé z Velké Británie. Poněkud kýčovité letušky a stewardi Scooch byli národem Spojeného království zvoleni až po termínu, do kdy se mohli jednotliví reprezentanti vybírat. Nikdo ale nebyl v zemi královny Alžběty II. pokutován, Velká Británie obdržela speciální povolení od EBU. Nedá se zapomenout ani na stříbrnou Verku Serduchku z Ukrajiny. Ta obdržela od České republiky dvanáct bodů a nakonec skončila na druhém místě. Vítězem se stala reprezentantka Srbska Marija Šerifović se skladbou „Molitva“. S tou i vyhrála semifinále a přinesla tak pro debutující zemi první vítězství v historii (pokud nepočítáme prvního vítěze soutěže v roce 1956). Marija Šerifović se navíc jako první vydala na tzv. Turné vítěze. To trvá průměrně jeden týden a během této doby nejúspěšnější reprezentant navštíví několik zemí, ve kterých odehraje koncerty, navštíví místní rádia a televize a setká se s fanoušky. Tento ročník Eurovize také vzbudil největší protesty ze strany západoevropských zemí. Nepřehlédnutelná převaha východoevropských států, které jako jediné postoupily ze semifinále a které obsadily i první příčky ve finále, donutily některé televizní vysílatele k úvahám o bojkotu soutěže. Politické hlasování, kdy si například země bývalého sovětského bloku nebo balkánské státy navzájem vyměňují hlasy, nadzvedlo ze židle i bývalou vítězku Eurovize zpěvačku Nicole z Německa. Ta dokonce veřejně prohlašovala, že by se Německo nemělo dále soutěže účastnit, pokud-li nebude zmíněná východní invaze nějakým způsobem regulována. Situaci řešil i britský parlament, švédská média naopak psala, že se soutěž řítí do záhuby, a že Marija Šerifović je tou nejhorší vítězkou v historii. Kromě Rakouska ale nakonec svůj bojkot nikdo pro ročník 2008 nedodržel. Přesto tento problém zůstává do dnešních dnů hlavním tématem na schůzkách představitelů EBU.

Marija Šerifović

V roce 2007 vyhrála Eurovizi srbská reprezentantka Marija Šerifović se skladbou „Molitva“. Ta vyhrála jak semifinále, tak i finálový večer a to s celkovým počtem 268 bodů.

Marija se narodila 14. listopadu 1984 v srbském městě Kragujevac a je dcerou populární srbské zpěvačky Vericy Šerifović. Své debutové album „Naj, najbolja“ vydala v roce 2003, o tři roky později jí vyšlo album „Bez ljubavi“. Po vítězství na Eurovizi zabodovala především na Balkáně, v rodném Srbsku se rázem stala jednou z národních hrdinek. Několik měsíců po skončení soutěže vydává speciální kompilaci „Molitva – The Best Of“ a na jaře roku 2008 třetí studiovou desku „Nisam Anđeo“.

Marija Šerifović / Molitva

oficiální web: http://www.marijaserifovic.net

Počet zúčastněných zemí klesá tento rok na číslo 37. Debutuje Arménie, naopak se odhlašuje Rakousko, Maďarsko z důvodu nedostatku financí a také tehdy ještě společný stát Srbsko a Černá Hora. Důvodem neúčasti této země bylo kontroverzní národní finále, které proběhlo, jak se říká, na ostří nože. Tak jak byly napnuté vztahy mezi oběmi částmi země, tedy Srbskem a Černou Horou, tak stejně problematické bylo i finále soutěže Evropesma. Srbská RTS a černohorská RTCG ohlašovala výsledky hlasování sama za sebe, tedy každá část měla vlastní porotu. Především výsledky z Černé Hory popudily srbskou RTS, ta je nechtěla uznat, hodlala uspořádat národní kolo znovu a celou situaci dokonce řešila samotná EBU. Srbsko a Černá Hora nakonec do Athén neodjely a díky tomu se uvolnilo jedno místo pro automatického finalistu. Zmíněný spor posunul přímo do finále v roce 2005 jedenácté Chorvatsko. Srbsko a Černá Hora obdrželo alespoň právo hlasovat během semifinále a finále.

Datum konání: 18.5. a 20.5. 2006
Místo konání: OAKA Indoor Hall, Athény, Řecko
Počet zúčastněných zemí: 37
Vítězná píseň: „Hard Rock Hallelujah“ - Lordi (Finsko)
Vysílací společnost: ERT
Moderátor: Maria Menounos, Sakis Rouvas
Debutující země: Arménie
Odhlášené země: Maďarsko, Rakousko, Srbsko a Černá Hora
Navrátivší se země: žádná země
Nula bodů: žádná země

Semifinále Eurovize se v roce 2006 zúčastnilo 23 zemí, deset se jich kvalifikovalo do finále. Překvapením bylo nepostoupení belgické zpěvačky Kate Ryan nebo polského projektu Ich Troje, které se soutěže zúčastnilo podruhé. Během semifinále zazněla píseň, která je 1000. skladbou v historii. Jedná se o „Every Song Is A Cry For Love“ irského kvalifikanta Briana Kennedyho. Dále se kvalifikoval zajímavý počin litevského projektu LT United „We Are The Winners“, Litva se mimochodem dočkala svých prvních dvanácti bodů, potřetí za Švédsko zpívající zpěvačka Carola, vítěz Eurovize z roku 2008 Dima Bilan či populární hard-rocková skupina Lordi, která reprezentovala Finsko.

Také finále přineslo několik zajímavých jmen. Za Španělsko bojovalo po celé Evropě populární trio Las Ketchup, které zbořilo světové hitparády se singlem „Asereje“. Skladba „Un Blodymary“ ale moc nezabodovala. Za Moldávii zazpíval zpěvák Arsenium, kterého známe z další ve své době mimořádně populární skupiny O-Zone. Anna Vissi reprezentovala Řecko již v roce 1980 a v roce 1982 zazpívala za Kypr. Oznamování výsledků se v roce 2006 dostalo do několika svízelných situací. Asi nikdo nezapomene na holandského komentátora Paula de Leeuwa, který ohlašuje výsledky nizozemského hlasování již několik let. Ten zaprvé zpomalil celý proces tím, že namísto nově zavedeného oznámení pouze tří nejúspěšnějších interpretů za danou zemi, ohlásil kompletní desítku. Navíc se proslavil něčím, co asi z historie jen tak někdo nevymaže. Paul de Leeuw se netají svou homosexualitou a během svého vstupu nadiktoval před stovkami miliónů diváků své telefonní číslo moderátorovi Sakisu Rouvasovi. Jestli nakonec řecký zpěvák a moderátor nizozemskému komentátorovi zavolal, nebo alespoň poslal SMS, už agentury neuvádějí. Oproti tomu kyperský komentátor během svého pozdravu naťukl problém své země a sice tureckou invazi na Kypr, která měla svoji dohru i na Eurovizi z Istanbulu v roce 2004. Constantinos Christoforou zahájil svůj vstup slovy „Dobrý večer z Nikósie, posledního rozděleného hlavního města na světě!“ I přes tyto nečekané situace jsme se nakonec dočkali vítěze. První skončili v semifinále a první i ve finále, během obou večerů nasbírali shodně 292 bodů, což je dosavadní rekord soutěže, a zbořili mýtus, že Eurovize je jen o popu a šlágrech. Kontroverzní hard-rockový projekt Lordi zvítězil se skladbou „Hard Rock Hallelujah“. Kapela, jejíž členové vystupují pouze v maskách, vzbudila po vítězství ve finském národním kole opravdu značně rozporuplné reakce. Někteří finští fanoušci dokonce požadovali, aby kapela na soutěži nevystoupila. Proti účasti projektu Lordi brojili i někteří finští politici, novináři zase obviňovali kapelu z propagace satanizmu. Nikdo tehdy netušil, že právě tahle partička přinese po 44 letech první vítězství pro Finsko. Soutěž se kromě zúčastněných zemí vysílala například i v Austrálii, Ázerbájdžánu či na Gibraltaru.

Lordi

Finská hardrocková kapela Lordi vyhrála s písní „Hard Rock Hallelujah“ semifinále i finále Eurovision Song Contest 2006. Kapela nasbírala neuvěřitelných 292 bodů, což je druhý nejvyšší počet v historii Eurovize a kromě Monaka, Albánie a Arménie si získala sympatie diváků ve všech zemích Evropy. Druhý Dima Bilan z Ruska vybojoval se singlem „Never Let You Go“ 248 bodů.

Kapelu Lordi založil v roce 1992 Tomi Putaansuu, přezdívaný jako Mr. Lordi, který je jejím členem do dnešních dnů. Skupina do stávající podoby několikrát změnila své složení, nyní ji tvoří kromě Tomiho, který je hlavním vokalistou skupiny, ještě Jussi Sydänmaa neboli Amen (elektrická kytara), Samer El Nahhal alias Ox (basová kytara), Leena Peisa známá jako Awa (klávesy) a Sampsa Astala přezdívaný Kita, který je bubeníkem. Lordi, inspirováni kapelou Kiss, dávali už od samého počátku důraz na šílené kostýmy, pyrotechniku a black metalovou hudbu. Jejich masky jsou vyrobeny z pěnového latexu a především díky své výstřední image si získávali v rodném Finsku postupně čím dál tím větší popularitu. Kapela neposkytuje rozhovory a ani se nenechává fotit bez svých kostýmů, publikování fotografií členů v novinách považují za urážku a pokus zničit jejich image.

Jejich první album „Get Heavy“ vyšlo v roce 2002 a ve Finsku se ho prodalo přes 40.000 kusů. Dostalo se na třetí místo albové hitparády. O dva roky později vychází jejich druhé album „The Monsterican Dream“, které se vyšvihlo na čtvrté místo žebříčku prodeje alb. Rostoucí popularita jim přinesla první místo ve finském národním kole Eurovize 2006, avšak jejich vítězství rozproudilo i negativní emoce a protesty. Především z Finska a pořadatelského Řecka přicházely názory, že by se soutěže neměla účastnit kapela propagující satanizmus. Lordi jednoznačně odmítli, že by jejich hudba a texty měly co dočinění s vírou v satana a jelikož EBU proti jejich účasti nic nenamítala, skupina se Eurovize zúčastnila a nakonec ji i vyhrála. Někteří kritikové tehdy žádali i osobní intervenci finské prezidentky Tarji Halonen, ta ovšem po athénském triumfu zaslala skupině telegram s gratulacemi. Na oslavu vítězství uspořádali Lordi 26. května 2006 megakoncert pod širým nebem na náměstí Kauppatori v Helsinkách, na který příšlo více jak 80.000 lidí.

V roce 2006 vydali Lordi album „The Arockalypse“, které se dostalo rovnou na první místo prodeje alb ve Finsku. Singly jako „Hard Rock Hallelujah“, „Who’s Your Daddy?“ nebo „Would You Love A Monsterman“ jsou velmi populární i u nás.

Lordi / Hard Rock Hallelujah

oficiální web: http://www.lordi.org

Desítku finalistů vybrali fanoušci na internetu, a to po dvou písních z každé dekády, další čtyři doplnila EBU. Čtrnáctce finalistů pak byly v přímém přenosu rozdány body. Vítězem se nakonec stala podle očekávání švédská skupina ABBA se skladbou „Waterloo“. Vraťme se ale zpátky do Kyjeva. Od Eurovize si ukrajinští organizátoři slibovali zlepšení image země a tudíž i do budoucna větší počet turistů. Vláda naopak doufala, že jim pořádání soutěže pomůže k rychlejšímu získání členství v Evropské Unii. Jak je vidět, existují země, pro které je soutěže Eurovize opravdovou událostí roku, kterou využívají jako vhodný prostředek pro svou propagaci. Kdo by tipoval, že i medailonky mezi písněmi byly věnovány prezentaci Ukrajiny, hádal by správně. Novou trofej pro vítěze prezentoval dokonce sám prezident země Viktor Juščenko. A aby toho nebylo málo, soutěžní píseň ukrajinských reprezentantů musela být změněna, poněvadž prý obsahovala politické narážky. A politiku EBU nevidí na Eurovizi ráda.

Datum konání: 19.5. a 21.5. 2005
Místo konání: Palac Sportu, Kyjev, Ukrajina
Počet zúčastněných zemí: 39
Vítězná píseň: „My Number One“ – Elena Paparizou (Řecko)
Vysílací společnost: NTU
Moderátor: Maria Efrosinina, Pavlo Shylko
Debutující země: Bulharsko, Moldávie
Odhlášené země: žádná
Navrátivší se země: Maďarsko
Nula bodů: žádná země

Sloganem tohoto ročníku bylo slůvko „Probuzení“, které mělo evokovat bdělost a připravenost jednotlivých zemí k reprezentaci. Států se sjelo do Kyjeva opět rekordní počet. Díky debutujícímu Bulharsku a Moldávii a navrátivšímu se Maďarsku jich bylo 39. Premiéru si měl odbýt i Libanon. Ten dokonce vybral interpreta a píseň, jednalo se o zpěvačku Aline Lahoud se singlem „Quand Tout S’Enfuit“. Libanon ale stáhl svoji účast po oznámení, že bude muset odvysílat i vystoupení izraelského reprezentanta. Velkými favority semifinále bylo Bělorusko, Island a Nizozemsko. Ani jeden stát se ale do finále neprobojoval. Brány hlavního večera se oproti tomu otevřely pro debutující Moldávii s populární kapelou Zdob şi Zdub či izraelskou zpěvačku Shiri Maimon. Zajímavý je i fakt, že se semifinále zúčastnily dvě estonské dívčí kapely. Velmi populární Vanilla Ninja, které proti nelibosti mnoha Estonců reprezentovaly Švýcarsko, a méně známé Suntribe, které zastupovaly svoji rodnou zem. Z tohoto estonského souboje vyšlo vítězně Švýcarsko. Mnozí to tehdy viděli jako velký paradox. Smutné bylo i Portugalsko. Soutěžní píseň projektu 2B nedopadla podle očekávání, poněvadž zpěvačce Lucianě Abreu několikrát během jejího vystoupení selhal mikrofon.

Dvě písně byly tento rok obviněny z plagiátorství. Jedná se o skladbu nekvalifikujícího se Bulharska a automatického finalisty Srbska a Černé Hory, které reprezentovala skupina No Name. Samozřejmě ne ta slovenská. Ruslana se stejně jako v roce 2003 Sertab Erener postarala o hudební číslo v tzv. interval actu a zároveň i zpovídala reprezentanty v green roomu. Zpěvačka byla dokonce navržena i jako hlavní moderátorka večera. Tuto šanci jí ale zazdila její špatná znalost angličtiny. Eurovizi z Kyjeva nakonec vyhrává řecká reprezentantka Elena Paparizou se skladbou „My Number One“. Ta mimochodem reprezentovala svoji zemi už v roce 2001 jako polovina projektu Antique, který tehdy vybojoval pro Řecko třetí místo. Elena Paparizou je navíc první vítězkou soutěže, která od zavedení semifinále vyhrála jako automatický finalista. Druhá skončila mezi fanoušky Eurovize populární zpěvačka Chiara z Malty, která taktéž není nováčkem. Zpěvačka skončila třetí na Eurovizi v roce 1998, navíc dokázala, že se dá na soutěži zabodovat i bez perfektního vzhledu a propracované show. Jako zákon schválnosti viděla většina obyvatel Malty výpadek proudu, který zemi zastihl zrovna v době jejího vystoupení. A věřte tomu, že to v eurovizní zemi jako je Malta, nesli hodně nelibě. Finále Eurovize se v roce 2005 protáhlo na neúnosné tři a půl hodiny. Důvodem bylo především oznamování výsledků ze všech 39 zemí. Tehdy se ještě oznamovaly všechny rozdané body jednotlivě, což značně prodlužovalo celkovou stopáž pořadu. EBU tak od roku 2006 zavedla pravidlo, že každá země bude ohlašovat pouze tři nejúspěšnější písně u tamějších diváků. Kompletní bodová listina pak byla vidět na obrazovce v grafické podobě. V roce 2005 vychází kromě oficiálního CD a DVD z Eurovize i kniha „Eurovision Song Contest – Oficiální historie“ britsko-amerického autora Johna Kennedyho O’Connora. Ta byla zatím přeložena do angličtiny, němčiny, francouzštiny, holandštiny, švédštiny, dánštiny a finštiny.

Elena Paparizou

Vítězkou jubilejního 50. ročníku Eurovize, se stala reprezentantka Řecka, zpěvačka Elena Paparizou s písní „My Number One“. Elena se nemusela v roce 2005 zúčastnit semifinálových bojů, byla rovnou nominována do finále, kde získala nakonec 230 bodů a tudíž vytoužené první místo. Zpěvačka Chiara z Malty, která skončila druhá s písní „Angel“, na Helenu ztrácela 38 bodů. Reprezentantka Řecka byla od počátku favoritkou Eurovize 2005, avšak od pěti zemí nezískala ani bod. Jednalo se o Ukrajinu, Lotyšsko, Monako, Bělorusko a Estonsko.

Elena se narodila 31. ledna 1982 ve švédském městě Borås. Její oba rodiče jsou Řekové, avšak ti emigrovali do Švédska, kde Elena prožila značnou část svého života a také zde rozjela svoji hudební kariéru. Zpěvačka má bratra a sestru a mluví plynule řecky, švédsky a anglicky. Studuje také francouzštinu a španělštinu.

V roce 1999 založila společně se svým přítelem z dětství, na půl Švédem a na půl Řekem Nikosem Panagiotidisem kapelu Antique. První singl „Opa, Opa“ zaznamenal obrovský úspěch a vyšvihl se na první příčku švédské singlové hitparády. Vzhledem k tomu, že skupina propagovala řeckou kulturu a hudbu, získali možnost reprezentovat Řecko na Eurovizi v roce 2001. Se singlem „Die For You“ nakonec skončili na třetím místě. Skupina se rázem proslavila po Evropě, o jejich vystoupení byl obrovský zájem a debutové album se skvěle prodávalo. Eleně to ovšem nestačilo, chtěla se proslavit také jako sólová zpěvačka a proto se v roce 2003 projekt Antique rozpadá. O rok později už vychází její debutové album „Protereotita“. Deska vzbudila obrovský úspěch, zpěvačka navíc v roce 2005 vyhrává řecké národní kolo Eurovize a je vyslána jako zástupce země na Eurovision Song Contest. Díky svému vítězství se stává rázem jednou z nejžádanějších evropských umělkyň. Během svého turné v roce 2005 navštívila kromě různých evropských zemí také Austrálii a Severní Ameriku.

Elena stále těží ze své popularity, na konci roku 2005 vydala své první anglicky zpívané album „Mambo!“ a rok na to desku „Yparhi Logos“, jehož reedice vyšla v dubnu 2007.

Elena Paparizou / My Number One

oficiální web: http://www.helenapaparizou.com

Z celkového počtu 22 semifinalistů se do finále kvalifikovalo deset nejúspěšnějších, kteří doplnili čtrnáctku automatických finalistů (státy, které skončily v roce 2003 na prvních deseti místech a Velká čtyřka). Hodinu po skončení semifinále informovala EBU veřejnost o potíži s hlasy z Monaka a Chorvatska. Problémy se softwarem způsobily nezapočítání nekterých hlasů ze zmíněných zemí. Jakmile se podařilo chybu odstranit, zjistilo se, že chybějící hlasy neměly vliv na kompletní výsledky, tudíž do finále postoupilo těch deset semifinalistů, kteří byli uvedeni i během večera.

Datum konání: 12.5. a 14.5. 2004
Místo konání: Abdi İpekçi Arena, Istanbul, Turecko
Počet zúčastněných zemí: 36
Vítězná píseň: „Wild Dances“ - Ruslana (Ukrajina)
Vysílací společnost: TRT
Moderátor: Korhan Abay, Meltem Cumbul
Debutující země: Albánie, Andorra, Bělorusko, Srbsko a Černá Hora
Odhlášené země: žádná
Navrátivší se země: Dánsko, Finsko, Litva, Makedonie, Monako, Švýcarsko
Nula bodů: Švýcarsko (SF)

Do finále se kvalifikovaly hned dva debutující státy a to Albánie a společný stát Srbsko a Černá Hora. Jejich reprezentant Željko Joksimović, který je i moderátorem Eurovize 2008, dokonce semifinále vyhrál, ve finále ale skončil až druhý. Do finále postoupil i řecký interpret Sakis Rouvas, který se na scéně objeví i v roce 2009 či před rokem zesnulý reprezentant Makedonie Toše Proeski. Naopak se nekvalifikovalo například Monako, které se do soutěže vrátilo po 25 letech a ani jeden z předchozích vítězů – Dánsko, Lotyšsko a Estonsko.

V roce 2004 se také zavádí nové univerzální logo, které se používá pro každý další ročník. Jedinou změnou je střídání vlajek v srdci, které představuje písmeno V. Vlajka zobrazuje hostící zemi v daném roce. Turci, kteří se vehementně snaží protlačit mezi evropské státy, nazvali tento ročník sloganem „Pod stejným nebem“. Předchozí vítězka Sertab Erener zazpívala svoji vítěznou píseň z roku 2003 a také novinku „Leave“. Postarala se navíc i o rozhovory s jednotlivými reprezentanty v tzv. green roomu. Zajímavé na tomto ročníku je také to, že Turci poslali poprvé v historii body Kypru. Ačkoliv se jednalo o pouhý jeden bod, cení se. Kypr je štědřejší, ten nadělil body Turecku už podruhé v historii a byly to dokonce body čtyři. Konflikt mezi Kyprem a Tureckem tkví v tom, že Turci chtějí uznat severní část ostrova jako nezávislou zemi, což žádný jiný stát na světě neschvaluje. A celý tento problém se nakonec promítl i do finálového večera. Jak jsme zvyklí z vyhlašování výsledků v posledních letech, každá země je graficky zvýrazněna na mapě Evropy předtím, než ohlásí svoje body. V případě Kypru se mapa nezobrazila. Důvodem byl fakt, že Turci měli původně v plánu zobrazení pouze jižní části ostrova, což se ale televizi TRT zdálo jako větší provokace, než nezobrazit Kypr vůbec. Tak jako tak se nejen obyvatelé Kypru cítili hodně rozhořčeni. Ostatně Eurovize z Turecka nebyla dokonalá ani v dalších směrech. Ne jedna země si stěžovala na špatné technické podmínky během vystoupení a problémy s technikou nastaly i během hlasování.

Novinkou během ohlašování výsledků bylo to, že se ohlašovaly pouze v angličtině. Do roku 2003 probíhala tato část večera anglicky a francouzsky. Do semifinále měly právo hlasovat všechny zúčastněné země, tedy i ty, které byly automaticky kvalifikované do finále. Nehlasovala jen Francie, Polsko a Rusko z toho důvodu, že tamější televize semifinále nevysílaly. Do finále pak hlasovaly již všechny země. Vítězem tohoto ročníku se stává i u nás dostatečně známá a populární ukrajinská zpěvačka Ruslana. Ta se singlem „Wild Dances“ vybojovala druhé místo v semifinále, ale finále už bylo její. Nad druhým Željko Joksimovićem měla náskok sedmnácti bodů. Během předávání ceny vítězce se stal menší trapas zpěvačce Sertab Erener, které se zaklínila bota v části pódia. Musela se tak pro ni vrátit, aby nevítala Ruslanu jen v jednom střevíci. 49. ročník Eurovize se kromě Evropy vysílal i v Austrálii, Portoriku a USA. Tento ročník je také tím prvním, ke kterému existuje oficiální DVD.

Ruslana

Ruslana Stepanivna Lizhichko, narozená 24. května 1973 ve Lvově, je jednou z nejznámějších vítězek Eurovize u nás. Zvítězila v roce 2004 na Eurovizi v Turecku a připsala tak Ukrajině historicky první vítězství na této soutěži. Píseň „Wild Dances“, kde zkombinovala ukrajinskou lidovou hudbu s moderními prvky, získala ve finále celkem 280 bodů! Ruslana oslnila a tím pádem obdržela body téměř od každé země. Jedině ve Švýcarsku se nedostala mezi deset nejúspěšnějších interpretů. Zajímavé je, že Ruslana se musela probojovat přes semifinále, kde nezvítězila, ale skončila druhá s 256 body. Vítězem semifinále Eurovize 2004 se stal reprezentant Srbska a Černé Hory Željko Joksimovič se singlem „Lane Moje“. Ve finále nakonec skončil druhý, se ztrátou 17 bodů na Ruslanu.

Ruslana, národnostně patřící mezi skupinu Rusínů, prožila celé dětství ve Lvově, kde také v roce 1995 absolvovala Státní akademii nauk. Není jen zpěvačkou, ale zároveň i bezvadnou klavíristkou, skladatelkou a tanečnicí. V roce 2004 se také angažovala v politice, v tzv. Oranžové revoluci, kde podporovala Viktora Juščenka.

První hudební úspěch přišel v roce 1993, kdy vyhrála ukrajinskou soutěž písní Chernova Ruta, ale její hudební kariéru odstartovalo až vítězství na festivalu Slavjanski Bazar v roce 1996. Ještě v tomtéž roce vyhrála ukrajinskou anketu Osobnost roku v kategorii Best Star. V roce 1996 také vydala svůj úplně první singl „Ty.“ V letech 1996 a 1997 se stala Nejlepší zpěvačkou roku na hudebních cenách Tavria a hned následující rok vychází její debutové album „Mit’ Vesni – Dzvinkij Viter“. Singl „Svitanok“ se stal na Ukrajině Písní roku 1998 a video obdrželo titul Klip roku 1998. V roce 2003 vydala album „Diki Tanci“ z kterého pochází singl „Wild Dances“, který Ruslanu díky vítězství na Eurovizi proslavil po celé Evropě. Alba „Diki Tanci“ se na Ukrajině prodalo přes 200.000 kusů a stalo se tak dvakrát platinové. V roce 2004 vyšla anglická verze alba pod názvem „Wild Dances“, která se velmi dobře prodávala téměř po celém kontinentu. Rok 2007 přináší zatím poslední Ruslanin počin nazvaný „Wild Energy“.

Ruslana / Wild Dances

oficiální web: http://www.ruslana.com.ua

Těsně za Tureckem skončila na druhém místě Belgie, jejíž reprezentanti Urban Trad zazpívali v imaginárním jazyce. Na tento úspěch se snažila navázat i skupina Ishtar, která Belgii reprezentovala na Eurovizi v roce 2008. Smyšlený jazyk ale na podruhé nezaujal. Skupina Urban Trad utkvěla v paměti i díky jedné kuriózní situaci. Kapelu musel před Eurovizí opustit jeden její člen poté, co se na něho provalilo, že je členem extrémní pravicové strany. Třetí místo obdrželo s minimálním náskokem i u nás dostatečně populární ruské duo t.A.T.u. s písní „Ne Ver, Ne Bojsja, Ne Prosi“. Není tajemstvím, že právě Rusky byly favoritem celého ročníku. I přesto je konzervativní publikum vypískalo. Důvodem byla jejich lesbická image. Mnozí ale nemohli Juliju a Lenu vystát z jiného důvodu. t.A.T.u. nerespektovaly pravidla ze strany organizátorů, ignorovaly rozpis zkoušek a bojkotovaly tiskové konference. Zajímavý je i osud kapely Ich Troje. Ta totiž bojovala o postup na Eurovizi v Polsku a zárověň i Německu. V Polsku zvítězili, v Německu nikoliv. Kdo ví jak by to dopadlo, kdyby se stali vítězi v obou státech? Režie se ujal poprvé Sven Stojanović, který má s výjimkou roku 2006 na svědomí všechny dosavadní ročníky.

Datum konání: 24.5. 2003
Místo konání: Skonto Arena, Riga, Lotyšsko
Počet zúčastněných zemí: 26
Vítězná píseň: „Everyway That I Can“ - Sertab Erener (Turecko)
Vysílací společnost: LTV
Moderátor: Marie N, Renārs Kaupers
Debutující země: Ukrajina
Odhlášené země: Dánsko, Finsko, Litva, Makedonie, Švýcarsko
Navrátivší se země: Irsko, Island, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko
Nula bodů: Velká Británie

Eurovize z Rigy je tou poslední jednovečerovou. Od následujícího roku se poprvé setkáváme se semifinálovým večerem. Tento rok se také naposledy uplatňuje regulační pravidlo, které omezilo účast pro ty státy, které zaznamenaly špatné výsledky v uplynulých letech. Na Eurovizi poprvé soutěží Ukrajina. Celkový počet zúčastněných zemí se vyšplhal na číslo 26, což byl dosavadní rekord. Debutovat chtěla i Albánie, Bělorusko a Srbsko a Černá Hora. Těm ale nebyla povolena účast od EBU a jejich debut se mohl uskutečnit až o rok později. Rusové se opět ohradili proti konečným výsledkům. Pervyj kanal obvinil irskou stanici RTÉ za použití hlasů poroty, což prý skupinu t.A.T.u. stálo vítězství. Irové se ale nařčení Rusů bránili a dokonce zveřejnili nepoužité hlasování diváků, které ukázalo, že by Turecko zvítězilo tak jako tak. A na závěr několik zajímavých faktů – Turecko zvítězilo na Eurovizi poprvé v historii, Velká Británie zaznamenala svůj vůbec nejhorší výsledek a Lotyši zaznamenali nejhorší výsledek hostující země od roku 1992.

Sertab Erener

Eurovizi v roce 2003 vyhrává Turecko a to díky zpěvačce Sertab Erener a jejímu singlu „Everyway That I Can“. Televizní diváci ji ocenili 167 body.

Sertab Erener se narodila 4. prosince 1964 v Istanbulu. Vystudovala hudební obor na zdejší univerzitě a později začala spolupracovat s populární tureckou zpěvačkou Sezen Aksu. O účast na Eurovizi se pokoušela už v letech 1989 a 1990, avšak neúspěšně. V roce 1992 vychází její debutové album “Sakin Ol!“ a díky několika dalším deskám se stává slavnou po celém Turecku. Největší slávu jí ale přináší až vítězství na Eurovizi.

Singl „Everyway That I Can“ se dostal na přední příčky většiny evropských hitparád a ne méně úspěšně se dařilo i nadcházející anglicky zpívané desce „No Boundaries“. Od té doby patří mezi nejpopulárnější turecké umělkyně, může se pyšnit také duety s takovými hvězdami jako jsou José Carreras či Ricky Martin. V roce 2007 vydala album svých největších hitů.

Sertab Erener / Everyway That I Can

oficiální web: http://www.sertab.com/

Tématem v tomto roce byla tzv. moderní pohádka, čemuž odpovídaly i příspěvky mezi jednotlivými písněmi. Pobaltské Estonsko předalo pomyslné žezlo vítěze Eurovize sousednímu Lotyšsku, které zvítězilo díky singlu „I Wanna“ zpěvačky Marie N. Ta se mimochodem o účast na Eurovizi snažila i v letech 2000 a 2001.

Datum konání: 25.5. 2002
Místo konání: Saku Suurhall, Tallinn, Estonsko
Počet zúčastněných zemí: 24
Vítězná píseň: „I Wanna“ - Marie N (Lotyšsko)
Vysílací společnost: ETV
Moderátor: Annely Peebo, Marko Matvere
Debutující země: žádná země
Odhlášené země: Irsko, Island, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko
Navrátivší se země: Belgie, Finsko, Kypr, Makedonie, Rakousko, Rumunsko, Švýcarsko
Nula bodů: žádná země

V tomto roce se mělo soutěže zúčastnit původně jen 22 zemí. Patnáctka nejúspěšnějších z minulého roku plus sedm zemí, které se nemohly kvůli špatnému výsledků zúčastnit Eurovize v předchozím roce. Nakonec EBU povolila 24 reprezentantů, což dalo příležitost státům, které v roce 2001 skončily na 16. a 17. místě, jedná se o Izrael a Portugalsko. Portugalsko se nakonec soutěže neúčastní dobrovolně a na jeho místo nastupuje v předchozím roce osmnácté Lotyšsko, které nakonec celou soutěž vyhrává. Souboj o první místo byl do poslední chvíle velmi těsný, o prvenství urputně bojovala i reprezentantka Malty Ira Losco. Do povědomí všech se zapsalo i vystoupení Řecka ve stylu robotů, tři letušky mužského pohlaví ze Slovinska či od narození nevidomá Corinna May z Německa. Ačkoliv tento ročník neměl jasného favorita, mnoho lidí tipovalo na vítěze dánskou zpěvačku Malene, která měla navázat na prvenství Dánska v roce 2000 a druhé místo z roku 2001. K překvapení všech skončila Malene úplně poslední. Nesmíme zapomenout ani na reprezentantku Makedonie Karolinu Gočevu, kterou si pamatujeme z Eurovize roku 2007.

Marie N

Dalším vítězem z Pobaltí se stala v roce 2002 lotyšská zpěvačka Marie N, která byla za píseň „I Wanna“ oceněna 176 body.

Marija Naumova, známá pod pseudonymem Marie N, se narodila 23. června 1973 v Rize. V roce 1994 ji objevil lotyšský producent Raimonds Pauls, díky kterému se o rok později úspěšně zúčastnila televizní soutěže mladých talentů. Opravdovou slávu jí ale přinesl až rok 1998 a vystoupení na koncertu stého jubilea George Gerschwina. O rok později vydává svoji debutovou desku „Do Světlych Sljoz“, kterou natočila v ruštině. Album „Ieskaties Acis“ z roku 2001 se stalo v Lotyšsku během dvou týdnů zlaté a za několik měsíců platinové. Později nazpívala i desku ve francouzštině a úspěšně se zúčastnila festivalu Hlas Asie.

Na lotyšském národním kole Eurovize byla poprvé k vidění v roce 2000, tehdy skončila druhá. Následující ročník také nevyhrála, avšak v roce 2002 se stává rovnou vítězkou mezinárodního finále. Její píseň ovšem patří mezi ty méně úspěšné, singl „I Wanna“ nikdy nebyl vydán v zahraničí a v domácím prodeji se nedostal ani mezi třicítku nejlepších. Ještě tentýž rok natočila další dvě desky, jednu v angličtině a druhou v rodné řeči. V roce 2003 se stává moderátorkou Eurovision Song Contest z Rigy a přijímá nabídky na role v muzikálech, za které byla několikrát oceněna. Je vystudovanou právničkou a historicky prvním lotyšským Poslem dobré vůle UNICEFu.

Marie N / I Wanna

oficiální web: http://www.marien.lv/

Ačkoliv Dánům komplikovala situaci i finanční tíže, podařilo se jim nakonec uspořádat co do počtu diváků největší Eurovizi v historii. Na stadión se tehdy vešlo neuvěřitelných 38.000 diváků. Tento rekord by se samozřejmě dal překonat, ale asi se do toho jen tak někdo nepustí. Velký prostor přinesl i negativa, jako například fakt, že diváci v zadní části haly neviděli prakticky nic. Po těchto zkušenostech se doporučuje pro aktuální ročníky kapacita mezi 10.000-20.000 diváků. Vítězem se tento rok stává Estonsko, které reprezentoval Tanel Padar, bratr zpěvačky Gerli Padar, která zpívala za Estonsko v roce 2007, Dave Benton, který je původně z Aruby a je prozatím jediným vítězem Eurovize černé pleti a tehdy ještě čtyřčlenný hip-hopový projekt 2XL.

Datum konání: 12.5. 2001
Místo konání: Parken Stadium, Kodaň, Dánsko
Počet zúčastněných zemí: 23
Vítězná píseň: „Everybody“ - Tanel Padar feat. Dave Benton & 2XL (Estonsko)
Vysílací společnost: DR
Moderátor: Natasja Crone Back, Søren Pilmark
Debutující země: žádná země
Odhlášené země: Belgie, Finsko, Kypr, Makedonie, Rakousko, Rumunsko, Švýcarsko
Navrátivší se země: Bosna a Hercegovina, Litva, Polsko, Portugalsko, Řecko, Slovinsko
Nula bodů: žádná země

Favoritem tohoto ročníku byla především Francie, Řecko a Slovinsko. Řecko reprezentovalo duo Antique, jehož jednu polovinu tvořila pozdější vítězka soutěže Helena Paparizou. Švédská píseň nebyla daleko od diskvalifikace, podobala se totiž výrazně soutěžnímu singlu Belgie z roku 1996. Umístění zemí bylo tento rok velmi důležité. EBU totiž zavedla nové pravidlo pro rok 2002 a to, že se do finále přímo kvalifikují státy Velké čtyřky a patnáctka nejlépe umístěných. Státy, které skončily na šestnáctém místě a hůře mohly postoupit do dalšího ročníku jen díky lepšímu průměrnému výsledku z let 1996-2000, než který měly státy jiné. Hodně lidí také vzpomíná na britského komentátora Terryho Wogana, který překřtil moderátorskou dvojici na Doktora Smrt a Malou mořskou pannu. Dánové se cítili velmi uraženi a žádali po BBC omluvu. No a nesmíme zapomenout na tzv. Interval Act, o který se postaraly i u nás dobře známé projekty Aqua a Safri Duo.

Tanel Padar, Dave Benton & 2XL

V roce 2001 vyhrává Eurovizi poprvé Estonsko a to díky písni „Everybody“, kterou mají na svědomí zpěváci Tanel Padar a Dave Benton a skupina 2XL. Během velkého finále nasbírali celkem 198 bodů.

Populární rockový muzikant a zpěvák Tanel Padar se narodil 27. října 1980 v estonské Haljale. Od dětství ho lákala hudba, učil se hrát na klarinet a saxofon, zpíval v církevních sborech, závodně se věnoval sportovním tancům a zajímal se o národní estonskou muziku. Je zakladatelem a autorem písní skupiny Speed Free, která vznikla v roce 2001 a ještě před jeho vystoupením na Eurovizi vydává s tímto projektem debutovou desku „Woman Knows“. Po svém vítězství na soutěži se stal národním miláčkem a do dnes patří mezi nejoblíbenější estonské zpěváky. Od roku 2003 vystupuje se skupinou The Sun, se kterou o tři roky později získává při udílení estonských hudebních cen hned pět ocenění, mimo jiné za Album roku a Nejlepší skupinu. Tanel Padar je rozvedený a bezdětný, jeho sestra Gerli se zúčastnila Eurovize v roce 2007.

Dave Benton, vlastním jménem Efren Eugene Benita, se narodil 31. ledna 1951 na ostrově Aruba. Ve svých 25 letech odjel do amerického Las Vegas, kde vystupoval po boku skupin The Drifters, The Platters či u samotného Toma Jonese. Později odcestoval do Nizozemska a v roce 1994 přijímá nabídku na roli v muzikále City Lights v Berlíně. Do Estonska přijel v roce 1997 a po svém vítězství na Eurovizi vydává svoji debutovou sólovou desku „From Monday To Sunday“. Ačkoliv ho Estonci přijali za svého, do dnešního dne se nenaučil mluvit jejich jazykem. Je ženatý a má dvě dcery.

Hip-hopová skupina 2XL vznikla v roce 1997. Mezi její členy patří Lauri Pihlap, Sergei Morgun, Kaido Põldma a do roku 2004 jím byl i Indrek Soom. Rok po jejich vítězství na Eurovizi začínají vystupovat pod názvem Soul Milita a estonského národního kola se zúčastnili ještě v roce 2007. Tehdy ale do Helsinek odjela sestra jejich kolegy Tanela Padara.

Tanel Padar feat. Dave Benton & 2XL / Everybody

oficiální web: http://www.thesun.ee/, http://www.soulmilitia.com/