Eurovize se po ročnících na Britských ostrovech a v Izraeli opět vrací na evropskou pevninu a to konkrétně do Stockholmu, kde se soutěž koná již podruhé. Pro samotné Švédsko je to celkově čtvrtá možnost hostit finále Eurovision Song Contest na svém území. Globen Arena nabídla prostor pro více jak 16.000 diváků. Těch sice nakonec přišlo o tři tisíce méně, ale přesto to stačilo na rekord.
První Eurovize bez orchestru, první Eurovize se třemi moderátory a celkově druhá Eurovize mimo evropský kontinent, těmito fakty se pyšní 44. ročník Eurovision Song Contest z izraelského Jeruzaléma. Aby mohlo dojít ke zpěvu na hudbu z playbacku, bylo potřeba souhlasu všech zúčastněných. Playback byl schválen, avšak našli se i tací, kteří nový systém kritizovali.
Rok 1998 má v historii soutěže významnou pozici. 43. ročník Eurovize, který se konal v britském Birminghamu, je zajímavý snad vším. Tak zaprvé, moderátorského žezla se ujala Ulrika Jonsson a Terry Wogan. Ten Terry Wogan, který je pro každého Brita symbolem soutěže. Tento muž se proslavil nejen svým každoročním komentováním finálových večerů Eurovize pro BBC, ale také svými glosami a někdy až sarkastickými komentáři k celé soutěži.
Eurovize se v roce 1997 vrací do starého známého Dublinu. Díky vítězství předchozího reprezentanta Irska se opět sjíždí všechny delegace do Point Theatre. Ostatně Irsko nebylo daleko od dalšího vítězství na soutěži, zpěvák Marc Roberts vybojoval druhé místo. Musíme ale podotknout, že Irové měli tento rok k prvnímu místu hodně daleko. Vítězem se stala Velká Británie s náskokem rovných sedmdesáti bodů.
V tomto roce se opět setkáváme s předkvalifikačním kolem pro postup do finále, země tak přestaly být ze soutěže vyřazovány podle výsledků v přechozím ročníku. Aby se číslo účastníků drželo na podle EBU ideálním čísle 23, muselo se z celkového počtu třiceti zájemců vyřadit sedm přebývajících. Jediný, kdo byl předkvalifikačního kola ušetřen, bylo hostící Norsko.
Jubilejní čtyřicátý ročník Eurovize si na začátku finálového večera připomněl ve čtyřech minutách dosavadní historii soutěže. Opět se všechny delegace sjíždí do irského Dublinu a opět do budovy Point Theatre. Stejné město a stejné místo konání po roce, to je situace, která nastala vůbec poprvé. Vítězem soutěže se tento rok stává norský projekt Secret Garden.
Angličtina, francouzština a irština, to byly jazyky, ve kterých moderátorské duo Cynthia Ní Mhurchú a Gerry Ryan komentovali třicátý devátý ročník Eurovize. Kromě úchvatného úvodu, ve kterém karikatury známých irských postaviček tančili na pódiu s vlajkami všech zúčastněných zemí, jsme se dočkali i zajímavého nesoutěžního hudebního čísla.
Eurovize z roku 1993 je prostě unikát. Mnozí se tehdy pozastavovali nad místem konání soutěže, která se přesunula do malého městečka Millstreet v hrabství Cork. Se svými 1500 obyvateli je Millstreet vůbec nejmenším pořadatelským městem v historii. Pokud nejste zrovna z největších velkoměst naší země a přáli jste si někdy, aby se Eurovize konala právě u Vás, věřte, že to není nemožné.
Eurovize z Malmö je poslední Eurovize se „starými známými“. Od následujícího ročníku se setkáváme s expanzí středo- a východoevropských států, navíc v tomto roce naposledy soutěží Jugoslávie jako celek, od roku 1993 již debutuje například Chorvatsko či Slovinsko. Švédsko situovalo soutěž do národních motivů. Kromě úvodního představení s dívkou odětou do národních švédských barev modré a žluté, se celá scéna tohoto ročníku přesunula na vikingskou loď.
Třicátý šestý ročník Eurovize se měl původně odehrávat v proslulém přímořském San Remu, avšak z důvodu války v Perském zálivu a napětí v Jugoslávii přesunuli organizátoři soutěž do bezpečnějšího Říma. K tomuto kroku ale došlo poměrně pozdě a tak narychlo připravená Eurovize v hlavním městě působila značně rozpačitě. Moderátory večera se stali jediní dva italští vítězové Eurovize – Gigliola Cinquetti a Toto Cutugno.
