Martina Bárta ČESKÁ REPUBLIKA

Plusy a mínusy letošní české reprezentace


Česká republikaČesko pokračuje ve své účasti na Eurovizi a s tím pochopitelně přicházejí i častější speciální články na našem webu. Už jsme se podívali na to, jak se líbí zahraničním fanouškům naše reprezentantka, a zaměřili jsme se i na naši pozici u bookmakerů. Dnes si shrneme všechny plusy a mínusy letošní české reprezentace.

Nejdříve se pojďme podívat na to, jaké šance se dávali našim předchozím reprezentantům, které od roku 2007 na našem webu sledujeme. Kapela Kabát odjela na Eurovizi právě v tomto roce a to po předchozím vítězství rockové skupiny Lordi. Jejich skladba „Malá dáma“ ovšem mezi favority ročníku nepatřila, naopak byla považována za outsidera. Ne proto, že by kytarová hudba na soutěži nebodovala, ale proto, že jejich spíše bigbeatový styl v Evropě už moc nefrčí. Naděje jsme přesto měli, všichni víme, že Kabáti umí udělat skvělou rockovou show plnou ohně a nadupané atmosféry. To ale v Helsinkách nepředvedli. Jejich vystoupení bylo hektické, ukřičené a nejisté. Tomu nakonec odpovídalo potvrzení role outsidera a poslední místo.

O rok později Česká televize přišla na to, že největší jistotou je pop. Tereza Kerndlová byla mezi zahraničními fanoušky považována za favoritku našeho národního kola a ze začátku vše vypadalo slibně. Píseň „Have Some Fun“ se líbila, avšak s přibývajícími skladbami jiných zemí její pozice klesala. Nikdy ovšem ne na dno a šance na kvalifikaci byly reálné. Česká pozice se ovšem rapidně propadla po živém vystoupení. Nový hudební podkres singlu byl pro mnohé překombinovaný a zpěv naší reprezentantky rozhodně nebyl bezchybný. Celkový dojem byl rozpačitý a Česká republika obsadila předposlední místo v semifinále. Často se ovšem zapomíná na to, že během ostatních večerů ještě další země obdržely méně bodů a v celkovém součtu jsme tak na samém chvostu neskončili. A to po právu, protože Tereza v Bělehradě rozhodně nebyla nejhorší.

V roce 2009 Česko vsadilo na humor, protože i komická vystoupení se na Eurovizi tu a tam objevují. Ačkoliv Gipsy.cz soutěžili v předchozích národních kolech s kvalitními počiny, pro Moskvu byla zvolena skladba „Aven Romale“. A pokud jsme někdy byli považováni za největšího outsidera, bylo to právě v tomto roce. Prapodivná, těžce pochopitelná a řekněme přemixovaná píseň zaujala minimum zahraničních fanoušků a naše naděje na postup byly minimální. Spoléhaly jsme snad na to, že se Gipsy.cz budou od ostatních účastníků výrazně odlišovat a že třeba obdržíme hlasy od romské komunity v zahraničí. Bylo to naše jediné vystoupení, kterému naopak živá prezentace pomohla. Radoslav Banga zazpíval skvěle a pódium ovládl. Jeho svérázný singl se ovšem výrazně odklonil od jeho předchozí zajímavé tvorby a Češi dopadli tvrdě na zem. Skončili jsme poslední s nulou, což se až do loňska dlouho nikomu jinému nepodařilo.

Předloni jsme se na Eurovizi vrátili po dlouhé době a konečně jsme měli reálné šance na postup. Duo Marta Jandová a Václav Noid Bárta přivezlo do Vídně jedny z nejsilnějších českých hlasů a bylo jisté, že po pěvecké stránce budeme patřit ke špičce. Bohužel se jednalo o ročník duetů a ten náš nebyl po hudební stránce nejsilnější. V anketách jsme končili na průměrných pozicích a všichni jsme věděli, že náš postup či nepostup bude těsný. Živé vystoupení bylo po hlasové stránce skvělé, skladba „Hope Never Dies“ ovšem mezi podobnými počiny výrazně nedominovala a pódiová show nebyla zapamatovatelná. Ačkoliv se jednalo o kvalitní vystoupení, do finále jsme opět neprošli. Velkou vzpruhou ale pro nás bylo desáté postupové místo u diváků, kteří nám dali přednost před favorizovaným Ázerbájdžánem. Naše plány zhatila pouze porota.

Loni nás reprezentovala Gabriela Gunčíková s písní „I Stand“, která zajistila České republice velké naděje pro postup do finále. U fanoušků i bookmakerů jsme se drželi převážně v první polovině žebříčků, a i když jsme za jisté kvalifikanty považováni nebyli, šance jsme měli největší v historii. Do Stockholmu jsme poslali zpěvačku s největším hlasovým rozsahem v Česku a na první pohled s písní, která musela zabodovat. Popová balada se silným refrénem je to, co divák Eurovize má rád. Poprvé jsme soutěžili se zahraniční tvorbou, která reflektovala současné hudební trendy. Zároveň jsme ovšem znovu vsadili na jistotu bez experimentu a pokusu o výraznější vybočení od standardů. Byli jsme další zemí v řadě, která si nechala vygenerovat moderní píseň od švédských autorů, čímž jsme mohli snadněji zapadnout do šedého průměru. Nakonec ale vše dobře dopadlo a s přispěním kvalitní a efektní pódiové show jsme se poprvé v historii podívali do finále Eurovize. Tentokrát díky porotám, neboť diváci nám dostatek hlasů nezaslali. To ale nebylo v tento historický okamžik podstatné, stejně jako jsme nebyli příliš zklamaní ani z předposledního finálového místa. Naším cílem bylo zazpívat dvakrát a to se ve Stockholmu podařilo.

Letos jdeme do boje s další zpěvačkou a další baladou. Reprezentovat nás bude Martina Bárta se skladbou „My Turn“. Navážeme na loňský úspěch? Pojďme se podívat na to, co nám hraje do karet a co je naopak proti nám. Přinášíme tři zásadní body podle toho, s čím jdeme do boje a jaká je naše výchozí pozice. Vycházíme z dosavadních výsledků, vlastních zkušeností a také vašich názorů.

S čím jdeme do boje?

Reprezentantka

Volba letošní reprezentantky Martiny Bárty byla překvapivá. V Česku je totiž známá mezi posluchači jazzové hudby a širší veřejnost se s jejím jménem setkává poprvé. Pro propagaci soutěže u nás a následný zájem diváků České televize o přímé přenosy nejde o nejlepší výběr, nicméně samotné mezinárodní klání a naše šance touto volbou až tak ovlivněny nebudou. Pro nás je podstatné, že znovu vsázíme na kvalitní hlas, neboť bezchybné živé vystoupení je důležitým faktorem pro úspěch u diváků i porot. Vzpomeňme například na loňské polské kolo, během kterého propadla favoritka na celkové vítězství Eurovize. Sami Poláci se na internetu přiznali, že je od zaslání hlasu i přes favorizování zpěvačky odradil její podprůměrný pěvecký výkon. Nervozita a nekvalitní hlasový projev stál mnoho příček i předloňskou reprezentantku Albánie. Martina jakožto žánrová interpretka přináší vokály s jazzovým feelingem, čímž se bude od konkurentek odlišovat. Důležité pro nás je, že zpívat umí, což je základ úspěchu.

Jít soutěžit se sólovou zpěvačkou ovšem bývá risk. Ačkoliv rozhoduje především píseň, už v roce 2008 mnozí čeští hudebníci a producenti hlásali, že vzhledem k velkému množství zpěvaček není volba Terezy Kerndlové šťastná. Jednoduše proto, že snadněji zapadne sama o sobě, což je věc, která se na soutěži s více jak čtyřicítkou účastníků nesmí stát. Předloni jsme měli smůlu v tom, že v první polovině našeho semifinále byly z osmi účastníků čtyři smíšené duety včetně našeho. A všem bylo jasné, že do finále postoupí jen ty nejlepší. Stejně tak tomu bylo loni u zpěvaček. Těch bylo, včetně té české, dvaadvacet, což byl rekord soutěže. V letošním prvním semifinále soutěží už osm sólových zpěvaček, přičemž dva vícečlenné projekty tvoří hlavní vokalistka a hudebníci. Na volbu dvou zemí ještě čekáme. Nelze věřit tomu, že by diváci s porotci dali všem přednost, i za předpokladu nejlepších písní, před zbývajícími zpěváky a skupinami. Brunetek během večera zazpívá dost a budou divákům vizuálně splývat. Poslední dobou se navíc stalo módní záležitostí hledat „vokalisty“ pro předem vybrané singly. Mnozí diváci posléze vycítí, že interpret nemá ke svému počinu hlubší umělecký vztah. Martina Bárta sama jako produkt zahraniční média ani komentátory z dalších zemí příliš nezaujme. Půjde o další interpretku v řadě, která navíc za sebou nemá silný příběh. Nepředstavujeme objev naší scény, ani zajímavý projekt, který by sám o sobě zaujal. Už názory některých fanoušků, které doporučovaly například připojení jazz bandu, byly zajímavé. Samotný reprezentant by se ve velké skupině nových jmen vyjímal tím, že je odlišný. Nevýraznost není na Eurovizi k dobru, avšak to vše může zachránit to nejpodstatnější – píseň.

Píseň

Opět vsázíme na zahraniční tým, tentokrát ze Spojeného království. To nám zaručuje kvalitní hudební produkci a současný zvuk. „My Turn“ je melodická a kvalitní balada, za kterou se nemusíme stydět. Jedná se o dojemnou až intimní píseň, která si dozajista najde mnoho příznivců. Na první poslech je poměrně zapamatovatelná a uchopitelná, neboť není melodicky složitá. Po více posleších její popularita u zahraničních fanoušků roste. Není na rozdíl od jiných balad až přehnaně sentimentální. Je spíše klidná a navozuje příjemnou atmosféru. Nepouštíme se do experimentu, klasické balady na Eurovizi fungují. Vsázíme na jednoduchost a nadčasovost. Ve spojení s Martininým hlasem vše ladí a body od porot určitě dorazí.

Mít poslouchatelný a kvalitní singl ovšem nestačí. Abychom měli jistotu kvalifikace, museli bychom mít píseň skvělou, úžasnou, inovativní a něčím speciální, protože ty divák s omezeným počtem odeslaných hlasů logicky upřednostní. Opět nepřinášíme nic nového, do Kyjeva posíláme to, co bylo nejen na Eurovizi, ale celkově v hudební tvorbě slyšeno mnohokrát. Uspět tak můžeme spíše u klasických a konzervativnějších diváků. Česko, které musí o každý bod tvrdě bojovat, se standardním počinem riskuje. Až se chce povzdechnout, proč se tolik bojíme Evropě naservírovat něco speciálního? Máme tři minuty na zaujmutí pestré škály posluchačů ve velké konkurenci dalších zemí. S písní, která je zatím fanoušky označována především jako průměrná, nevýrazná, neoriginální a u negativních hodnocení až jako fádní a neinspirativní, to bude složité. Je hezké a poměrně snadné vsázet na jistotu, která se v minulých letech líbila, zvlášť když se mezi lidmi říká, že Vám na Eurovizi stačí pop nebo balada. S tím ovšem přichází riziko toho, že podobně budou smýšlet další země a vy zapadnete do průměru a splynete. K naší smůle už polovinu prvního semifinále tvoří balady. Mnohým státům to bude stačit, Česku bohužel nemusí. Do soutěže je nejlepší přijít s tím, co se líbí, a přitom se odlišuje, vybočuje a přináší něco nového. Tímto směrem se vydává poslední roky Lotyšsko a daří se mu. Někdy se přitom stačí vyvarovat klasickému zvuku a píseň ozvláštnit netypickým hudebním podkresem s důrazem na to, aby se vymykal konkurenci a zároveň, aby pro většinového diváka nebyl příliš alternativní. My ovšem vsázíme na klasickou baladu s klasickou hudební produkcí ve formě klavírního doprovodu, ve kterém se těžko hledají highlighty. Tak jako by Martě a Noidovi v roce 2015 prospělo osvěžení jejich eurosongu několika kytarami, Martině se mohla hledat alternativa v podobě zakomponování jazzových prvků. Nejen z důvodu její dosavadní tvorby, ale už proto, že nikdo nic takového letos mít nebude. Příliš originální není ani text a myšlenka písničky. Národní identita zemí mizí, během posledních let se generuje především univerzální taneční pop od švédských autorů nebo silné balady. Mnoha interpretům je poté taková tvorba přidělena a ti ji odzpívají bez výraznějšího vztahu k samotnému singlu. Za nás odjíždí jazzová zpěvačka bez jazzového počinu. Nikdo se poté nemůže divit, že loni vyhrála netradiční kombinace národních prvků se silným osobním příběhem interpretky.

Pódiová prezentace

Všechny nedostatky může zachránit pódiová show. Můžeme namítat kolikrát chceme, že by Eurovize měla být pouze o hudbě, avšak kdo v současném popu vsází pouze na hudbu? Divák se chce i bavit, zažít pastvu pro oči, a proto jsou koncerty většiny současných umělců plné kostýmů, pyrotechniky a efektů. Pokud máte mimořádně silnou píseň, můžete na Eurovizi zabodovat i bez cingrlátek. Pokud ne, musíte se zaměřit na každý detail svého vystoupení, pod které spadá i grafika a show na stagi. V pořadu soutěží ohromné množství zemí, zaujmout a nezapadnout se proto musíte snažit všemi možnými prostředky. Pokud je show současná, originální, kvalitní a doplněná dobrou hudbou, není se za co stydět. Pokud chcete estrádou zamaskovat špatný výběr muziky, pak samozřejmě na pochvalu nečekejte. Slabé pódiové ztvárnění může naopak dobré písni uškodit, neboť člověk, který většinu vjemů vnímá zrakem, poté ve velké konkurenci na ty méně výrazné zapomene. Loni Česká televize neponechala nic náhodě a prezentaci na jevišti vyladila do posledního detailu.

Podle aktuálních informací se bude letos vsázet spíše na přirozenost bez velkého haló kolem. Pochopitelně, k naší písni se divoká show nehodí. Bude důležité vybudovat důstojnou a intimní atmosféru. Avšak pokud i v tomto případě vsadíme na standard bez zapamatovatelných momentů, budou naše šance ještě menší. Je v tomto případě potřeba hledat něco, co podpoří jak samotný singl, tak i naši snahu o vyniknutí. Fanoušci přicházejí s mnoha nápady. Například stínové divadlo se jeví jako ideální varianta. Vzpomeňme si na Ukrajinu v roce 2011. Se skladbou, která nebyla příliš favorizována, to dotáhla až na čtvrté místo. Asi se shodneme na tom, že by se tomu nestalo, kdyby zpěvačku na pódiu nedoplnila fenomenální vítězka tamějšího Talentu a její malba do písku. Geniální atmosféru vystavělo před třemi roky Nizozemsko, které se po první zkoušce dostalo u bookmakerů ze středu tabulky na samotný vrchol. Ostatně i Švédsku předloni k výhře výrazně dopomohla unikátní vizuální show.

Jaká je naše pozice?

Zahraniční hodnocení

Jak si zatím vedeme? Po našem návratu v roce 2015 jsou naše šance nejnižší. U bookmakerů jsme předposlední v prvním semifinále i v celkovém skóre. V posledních hodinách se ovšem pod nás nově dostává Černá Hora. Česko má bohužel situaci na soutěži ztíženou absencí spřátelených zemí a malou podporou diaspor. Pouze hezká píseň je proto málo. U fanoušků se z původních nízkých pozic postupně dostáváme výše. Tak jako tak se ovšem držíme ve druhým polovinách žebříčků s nejvyššími výstupy ke středu. Opakované poslechy nám navíc na Eurovizi nebudou k ničemu. Většina diváků soutěže uslyší jednotlivé písně poprvé až během samotného přenosu. A podle zahraničních názorů nemáme ty potřebné wow momenty, se kterými bychom oslovily masy.

Nicméně, pokud se podíváme na současná pořadí komentujících na internetu, jde o nejzarytější fanoušky Eurovize, jejichž vkus je specifický. V květnu si show zapnou dvě stovky miliónů lidí, od dětí po nejstarší, od rockerů po dechovkáře, od uklizeček po manažery a každý si bude hledat svůj styl. Vkus se promíchá a udrží se jen ti, kteří zaujmou většinu. Za kvalifikanty zatím považování nejsme, avšak v Kyjevě se může stát cokoliv.

Konkurence

Konkurence je v našem semifinále velká. Silné písně mají země, které postupují pravidelně. Konkrétně jde o Austrálii a Ázerbájdžán. Ne vždy úspěšná Belgie letos patří k největším favoritům. Tradičně se počítá s Arménií a Švédskem i bez vybraného eurosongu. Špatně na tom není Řecko. Tím máme šest kvalifikantů jako na dlani. U diváků lze očekávat podporu Lotyšska a Moldavska, poroty naopak ocení silné balady z Finska, Gruzie a Portugalska. Bookmakeři počítají i s Polskem a Kyprem. Příliš se nebere v potaz Albánie, Černá Hora a Slovinsko. U Islandu se na píseň ještě čeká.

Ale až tak smutní být nemusíme. Letos se země poměrně šťastně rozlosovali a pravidelní příjemci bodů od sousedů budou mít „partnerských“ států poměrně málo. Navíc si znovu užijeme druhou polovinu show a ta je statisticky mnohem výhodnější. Diváci si nás jednoduše lépe zapamatují. Česko zatím postoupilo do finále pouze jednou a tam se mu moc nedařilo. Veřejnost nám bude přát postup už z principu, jako tomu bylo například u San Marina v předchozích letech. A hlavně, každá Eurovize přináší nečekané zvraty a není vyloučeno, že také letos některý z pravidelných kvalifikantů zažije první neúspěch.

Hlasování

Předloni jsme se spoléhali na porotu, která bývala většinou konzervativní a místo oblíbeného mainstreamu diváků hledala kvalitu a tradičnější písně. Jenže právě porota potopila nás, stejně jako například Itálii, jejíž operní píseň byla tím, co jsme u jury očekávali jako trhák. EBU nyní na porotce tlačí, aby dávali přednost současné hudbě, především té inovativní, která vyprodukuje nový hit a soutěž v očích veřejnosti ukáže jako projekt, který reflektuje a obohacuje aktuální trendy v muzice. Zároveň klade důraz na co nejlepší vokální prezentaci. U poroty letos můžeme zabodovat kvalitní hudbou a hlasem interpretky. Inovace a přínos pro současné umění ovšem budou u naší standardní balady hledat těžko. Třeba tuto podmínku ale splníme v rámci pódiových efektů.

Od loňska se do praxe uvedlo oddělené hlasování jury a diváků. Tím se vyvarujeme poklesům kvůli nízkému hodnocení některých skupin. V potaz se opět bere pouze umístění v top desítce. Do roku 2015 stačilo, aby si třeba jeden z favoritů diváků vysloužil u poroty poslední příčku a jeho pozice se rázem sesunula výrazně dolů. Zjednodušeně řečeno, v minulosti by například 17. místo u poroty znamenalo -7 bodů do celkového součtu. Za současných pravidel to znamená 0 bodů. Zkrátka, i kdybychom u mnoha zemí skončili poslední, pokud třeba právě u porot skončíme vysoko, nízké hodnocení veřejnosti nás až tak neohrozí.

Celkové zhodnocení

Bohužel letos nemůžeme říci, že máme finále jisté. Naopak, kvalifikace by byla velkým překvapením. Píseň máme kvalitní, avšak natolik standardní, že se lehce ztratí. Do karet nám nehraje pozice České republiky na soutěži a také těžké semifinále. Máme čím zaujmout, ale spoustu faktorů naši pozici sráží dolů. Ani letos nepřišla Česká televize s hitem, který by nás pasoval do role favoritů. Přitom pouze taková skladba nám zaručí, že se nebudeme muset vymlouvat na pravidla projektu a určitou nespravedlnost. Pokud je hudba opravdu silná, správným směrem inovativní a zároveň odpovídající vkusu většinového publika, prosadí se za jakýchkoliv okolností.

Hlavním cílem České televize, našich reprezentantů a i fanoušků je opětovný postup do velkého finále, kde již případné umístění nebude hrát tak výraznou roli. Pouze finálová show s českým zástupcem opět donutí diváky zapnout televizi a sledovat, jak se nám na této soutěži daří. Nejen, že poté již přestane být hloupou estrádou kvůli našim neúspěchům, ale mnohem větší část veřejnosti zjistí, o jak neskutečně napínavý a zábavný projekt se jedná. Česká veřejnost bude chtít tento zážitek zopakovat a Česká televize s tím bude vzhledem ke sledovanosti a spokojenosti diváků souhlasit. Bez domácího zástupce v grand finále Eurovize se popularita buduje těžko.

Letos to zatím na zopakování loňského triumfu nevypadá. Šance jsou vzhledem ke všem faktorům nízké a s postupem se u nás příliš nepočítá. Současný stav je navíc natolik nelichotivý, že budeme bojovat spíše o to, abychom se nevrátili do minulé dekády, kdy naši zástupci obsazovali poslední příčky.

Nicméně nezapomeňme, že jakékoliv předpovědi mohou být ošemetné, a že se situace může během přímých přenosů výrazně změnit. Ačkoliv podobné odhady nastiňují s poměrně velkou úspěšností přibližné pořadí zemí, každý rok nás toho mnoho překvapí. Máme kvalitní reprezentantku, máme hezkou skladbu a máme chuť jít do finále. Plusy a mínusy známe a teď se nechejme překvapit!

17 komentářů ke článku “Plusy a mínusy letošní české reprezentace

  1. Anonym

    já jenom stále nechápu, proč není nějaké národní kolo. Takhle tu všichni sedí, čumí do monitoru a čekají koho tam nějaká porota pošle.

  2. Creator

    Milan: Česko se Martina snaží reprezentovat tak dobře, jak to jen umí. Můžeš si myslet, že dostala nominaci z protekce, ale zdůvodňovat volbu poroty fyzickou atraktivitou určité Martininy partie je ubohé. Ale doufám, že to nemyslíš naprosto vážně. Česko se má šanci zviditelnit díky podiové prezentaci. Cíl je postoupit do finále. Když to vyšlo loni, tak proč ne i letos? Aby Česko jednou uspělo i ve finále, je třeba si v Eurovizi budovat určité renomé. Jsme teprve na začátku. Dávám tomu takových 5 let, než nás eurovizní prostředí zcela přijme a nebudeme jen za ty exoty s politickým jménem v apolitické soutěži. Změnou této ‚maličkosti‘ bych asi začal ;)

  3. Marek

    Danissimo: Jo a ideál, když baletkou bude Martina a ještě k tomu zvládne zpívat jako ve studiové verzi a výhra je zaručena :-D :-D :-D

  4. Milan

    Nemáme šanci na úspěch. Reprezentace není vybírana pro vítězství České republiky, ale pro propagaci dohodnutých vystupujících. Píseň není z nejkvalitnějších, je unylá, mládež, která tvoří 95 procent hlasujících – nic neříkající. Pěvecké kvality zpěvačky jsou průměrné, hlasový rozsah nízký, ve vyšších partiích skřípavě a násilně se chvějící. Také to, že se stydí za českou variantu svého jména BÁRTOVÁ ukazuje, kde že jí leží dobro České republiky. Bude to asi u jejího ( někým z poroty hodně milovaného zadečku). Zveřejněte prosím jmenovitě ty, kteří vybírají naše reprezentanty, ať víme, s kým máme tu čest stále bojovat….

  5. Kistenn

    OMG STÍNOVÉ DIVADLO ?! DOVEDETE SI TO PŘEDSTAVIT!!!! to by byla pecka :o

  6. Schotty

    To je pěkný jak už tam jdeme s tím, že je to na prd. Souhlasím, ale nemělo by se s tím nějak něco dělat, než tam někoho vůbec pošleme?! Nejvíc mě mrzí Gabriela – výborná, výborná zpěvačka, ale ať si člověk rval vlasy z toho, že podiová show je nudná nebo z toho, že písnička negraduje, nevypráví žádný příběh, tak je to stejně naprosto zbytečné! Prostě se to tady nějak všechno splácá dohromady, všichni ví, že to stojí za houby, ale další týdny se budeme plácat po zádech jak to není až tak špatný, když si to člověk pustí stokrát a jak by to mohlo třeba tentokrát dopadnout, kdyby … No nedopadne, protože tam posíláme podprůměrný a nedotažený výtvory. A ani přes hlasité výtky fanoušků se naprosto nic nemění!

  7. Anonymní

    bud stinové divadlo alebo niečo s tými ludmi ako je v klipe, dufam, že nebude iba klavir a ona lebo to sa bude tažko postupovať :( :D

  8. Creator

    Potřebujeme skvělou, nekonvenční podiovou prezentaci, to je naše naděje.
    Samotná píseň je sice pěkná, ale sama o sobě neprorazí. Stačí se podívat na počty zhlédnutí na YT. Jsme na chvostu, co si budeme namlouvat.
    Úplně růžově to nevidím. Ale šance zabodovat ještě asi je.

  9. Matěj

    Stínové divadlo by opravdu bylo velmi zajímavé.. Chtělo by to Borsovi nějak nacpat do hlavy :D :D

  10. Radek

    To stínové divadlo by bylo úžasné k naší písni :33 prosím dejte ho tam!

  11. Honza

    Já teda nevím, mně připadá, že 2. semifinále je teda silnější. Plno států tam má fakt dobrý písničky, i když normálně by k favoritům nepatřily (Rumunsko, Makedonie, Bělorusko) a plno států má postup téměř jasný, i když ještě nemaj song, popř. i když bude špatnej…
    Naopak v prvním semifinále jsou vyloženě blbé písně (neříkám, že nepostoupí, ale třeba Gruzie, Albánie Slovinsko, Portugalsko) a ohrožena může být ještě Černá hora, Kypr, Řecko doufám, že i Polsko (i když jsem asi bláhovej no:). A Island ještě nemá písničku. Nevím, proč bychom se zajímavou prezentací nemohli „urvat“ alespoň to 10. místo. :) Je to tak 50 na 50, to neříkám, ale nic úplně nereálného, ne? :)

  12. Standa

    Je problém, že jsme v 1. semifinále, ve 2. semifinále bychom měli postup dost nadějný, 1. semifinále je hrozně nabité, proto ta šance je malá, písnička je pěkná, držím palce.

  13. David

    Já musím říct, že po několika posleších tu písničku nemůžu dostat z hlavy :) Problém je v tom, že až po několika posleších :) změnil jsem na to názor, už tam tu jiskřičku naděje vidím

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>