EuroClub UKRAJINA

Report: EuroClub jako hořká tečka za letošní Eurovizí


UkrajinaPřinášíme poslední report z letošního Kyjeva. Ukrajina si za svou organizaci soutěže vysloužila spoustu kritiky, stejně jako uznání za to, že země setrvávající ve válečném stavu vůbec show takových rozměrů dokázala uspořádat. Oproti předchozím hostitelům ovšem nezáviděníhodná situace na Ukrajině byla znát na každém kroku.

Většina Evropy s posledními titulky a vítěznou písni v hlavě uléhá do postele. Ti znalí okamžitě začínají vyhledávat informace, aby se vyhnuli posoutěžní depresi. Co ale dělají delegace a novináři přímo na místě?

S definitivním odchodem vítěze z tiskové konference se novináři nakupí v press centru, kde mají poslední možnost sestříhat a zpracovat materiály s čerstvým vítězem. Ti, kdo mají to štěstí, mohou tuto fázi přeskočit a pospíchat do EuroClubu, tedy na místo, kde se setkávají všichni fanoušci Eurovize. A to nejen mezi sebou, ale i s delegacemi a především – s umělci samotnými.

Kyjevský EuroClub byl umístěn na břehu řeky Dněpr. Od haly byl vzdálen sedm kilometrů, i přesto, že se vlastně nacházel na protějším břehu od místa, kde stála pořádající aréna. Bohužel i tento rok byl Euroclub podstatně vzdálen také od Eurovizní vesnice. Zkrátka byl mimo dosah všeho, kde to žilo. Do klubu odjížděly z press centra shuttle busy každou hodinu. To je poměrně dlouhá doba, neboť jeden autobus za hodinu neměl šanci pojmout nával všech novinářů. A v takové frekvenci cirkuloval hlavní eurovizní dopravní prostředek i v den finále.

Eurovize je první akce, která se v areálu CEC Parkovy odehrávala. Tyto prostory totiž nechal vystavět prezident Janukovyč, nicméně v době, kdy byl klub dostavěn, musela bývalá hlava Ukrajiny ze země utéct. Každý den jsme přijížděli do tohoto architektonického skvostu, který na střeše zdobil heliport. Ten měl sloužit pro případ potřeby v nouzových situacích. Mnoho Ukrajinců i z tohoto důvodu nebylo zrovna nadšeno, že je EuroClub, jakožto  místo pro setkávání fanoušků, umístěn právě zde.

Proslýchá se, že se celý klub zařizoval horko těžko, a že ukrajinská televize vlastně neměla tušení, jak takové prostory pro fanoušky zařídit. Do čtvrtečního večera druhého týdne nebyla v EuroClubu ani šatna, kam by si novináři mohli odložit elektroniku nebo kabáty. Prostory poté nabízely pouze jeden bar, kde se ve frontě čekalo na objednávku i čtvrt hodiny.

Odměnou za čekání byla alespoň originální štamprle Ruslany, Jamaly nebo Věrky Serďučky. Bohužel to vypadá, že právě vzdálenost EuroClubu od hotelů či hlavních eurovizních míst byla zejména v porovnání s Vídní příčinou nízké návštěvnosti ze strany samotných interpretů. Zdá se, že umístění klubu také bránilo vyšší návštěvnosti Euro Fan Café – denního prostoru pro setkávání fanoušků a interpretů.

Takové problémy ale nemusela po nepostupu ze semifinále řešit Martina Bárta. Ta totiž musela svůj čas strávený v Euro Fan Café kvůli obrovskému zájmu fanoušků naopak prodlužovat.

Tereza Bucharová

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>